Zákon o obcích je páteřním předpisem komunálního práva, bez jehož důkladné znalosti se v praxi nedá obejít. Ve spolupráci s Dominikem Hrubým, který se této oblasti dlouhodobě věnuje (mimo jiné jeho jméno najdete pod odpovědmi Právní poradny SMS ČR), jsme se pro naše čtenáře rozhodli připravit cyklus článků, ve kterých vás s jednotlivými ustanoveními obecního zřízení postupně seznámíme. 

§ 64

 

(1) Jako pověřený obecní úřad je pro účel výkonu přenesené působnosti označován v zákonech a jiných právních předpisech, popřípadě aktech řízení a úkonech podle § 61 odst. 2 písm. b) obecní úřad, který, vedle přenesené působnosti podle § 61 odst. 1 písm. a), vykonává v rozsahu jemu svěřeném zvláštními zákony přenesenou působnost ve správním obvodu určeném prováděcím právním předpisem.

(2) Obce s pověřeným obecním úřadem stanoví zvláštní zákon.18b)

__________________________________

18b) Příloha č. 1 k zákonu č. 314/2002 Sb.

Komentované ustanovení definuje pověřený obecní úřad jako jednu z úrovní smíšeného modelu výkonu státní správy a svěřuje zvláštnímu zákonu stanovení obcí s pověřeným obecním úřadem.

Tři typy obcí pro účely kategorizace rozsahu výkonu přenesené působnosti (tedy výkonu státní správy, který byl svěřen orgánů obcí) zavádí § 61 odst. 1 zákona o obcích – jde o obce vykonávající přenesenou působnost pouze v základním rozsahu (označované také jako obce I. typu), obce s pověřeným obecním úřadem (označované také jako obce II. typu) a obce s rozšířenou působností (označované také jako obce III. typu).[1]

Pověřený obecní úřad podle odstavce 1 komentovaného ustanovení vykonává přenesenou působnost jednak v základním rozsahu na území obce, jejímž je orgánem, jednak v dalším zákonem stanoveném rozsahu na území dalších obcí v určeném správním obvodu. Vůči celému svému správnímu obvodu a všem dotčeným osobám musí pověřený obecní úřad v rámci své činnosti vystupovat v souladu s principy rovnosti a zákazu diskriminace – není tedy například možné, aby přednostně vyřizoval záležitosti obyvatel „své“ obce.

Úroveň pověřeného obecního úřadu je v současné době využita v rámci smíšeného výkonu státní správy zcela minimálně – do kompetence pověřeného obecního úřadu patří např. vydávání rybářských lístků, registrace kandidátních listin a související činnosti v rámci voleb do zastupitelstev obcí nebo projednávání přestupků podle zákona o válečných hrobech a pietních místech. Leží zde tedy velký potenciál v případě budoucích změn v rámci struktury výkonu přenesené působnosti, především pro přiblížení některých agend veřejné správy vykonávaných nyní obcemi s rozšířenou působností občanům.

§ 65 zákona o obcích umožnuje, aby byla na obecní úřad s pověřeným obecním úřadem převedena také kompetence k výkonu přenesené působnost v základním rozsahu nebo její části na území jiné obce, než jejímž je pověřený obecní úřad orgánem, a to v případě že orgány předmětné obce svoji působnost řádně nevykonávají. O převodu působnosti rozhoduje krajský úřad, který zároveň rozhodne o převodu nároku na příspěvek na plnění úkolů v přenesené působnosti nebo jeho části z předmětné obce na obec s pověřeným obecním úřadem.

V souladu s odstavcem 2 komentovaného ustanovení určuje jednotlivé obce s pověřeným obecním úřadem příloha zákona o stanovení obcí s pověřeným obecním úřadem. Mezi obce s pověřeným obecním úřadem patří též všechny obce s rozšířenou působností. Správní obvody pověřených obecních úřadů pak určuje vyhláška.

Ze skutečnosti, že Ústava neukládá zákonodárci povinnost zákonem či na základě zákona svěřit orgánům obcí jakýkoliv výkon státní správy, vyplývá, že žádná obec nemá právní nárok na to být stanovena obcí s pověřeným obecním úřadem. Na druhé straně svěření určitého výkonu státní správy (např. v rozsahu pověřeného obecního úřadu) obcím není vázáno na jejich souhlas a řádný výkon svěřené státní správy je povinností obce, resp. jejích orgánů.[2]

[1] V praxi bývá používán i nesprávný termín „obecní úřad s rozšířenou působností“, který se nedopatřením dostal i do § 51a odst. 4 zákona o pomoci v hmotné nouzi.

[2] Viz. Nález Ústavního soudu ČR sp. zn. Pl. ÚS 34/02 ze dne 5. února 2003.

§ 63: Veřejnoprávní smlouvy


 

 

SMS ČR Vzdělávání
Vzdělávací kurzy
pro obce a školy
Na začátek stránky

Tyto webové stránky používají ke svému fungování soubory cookies.
Kliknutím na tlačítko "Povolit všechny cookies" nám umožníte použití cookies pro analytické a marketingové účely. Pokud chcete přijmout používání pouze nezbytně nutných cookies, klikněte na tlačítko "Odmítnout volitelné cookies". Kliknutím na odkaz "Podrobné nastavení" máte možnost si cookies nastavit podle sebe a případně vybrat souhlas k těm typům cookies, které nejsou nezbytné pro fungování webu.

Podrobné nastavení