Zákon o obcích je páteřním předpisem komunálního práva, bez jehož důkladné znalosti se v praxi nedá obejít. Ve spolupráci s Dominikem Hrubým, který se této oblasti dlouhodobě věnuje (mimo jiné jeho jméno najdete pod odpovědmi Právní poradny SMS ČR), jsme se pro naše čtenáře rozhodli připravit cyklus článků, ve kterých vás s jednotlivými ustanoveními obecního zřízení postupně seznámíme.
§ 50
(1) Předmětem činnosti svazku obcí mohou být zejména
a) úkoly v oblasti školství, sociální péče, zdravotnictví, kultury, požární ochrany, veřejného pořádku, ochrany životního prostředí, cestovního ruchu a péče o zvířata
b) zabezpečování čistoty obce, správy veřejné zeleně a veřejného osvětlení, shromažďování a odvozu komunálních odpadů a jejich nezávadného zpracování, využití nebo zneškodnění, zásobování vodou, odvádění a čištění odpadních vod,
c) zavádění, rozšiřování a zdokonalování sítí technického vybavení a systémů veřejné osobní dopravy k zajištění dopravní obslužnosti daného území,
d) úkoly v oblasti ochrany ovzduší, úkoly související se zabezpečováním přestavby vytápění nebo ohřevu vody tuhými palivy na využití ekologicky vhodnějších zdrojů tepelné energie v obytných a jiných objektech ve vlastnictví obcí,
e) provoz lomů, pískoven a zařízení sloužících k těžbě a úpravě nerostných surovin,
f) správa majetku obcí, zejména místních komunikací, lesů, domovního a bytového fondu, sportovních, kulturních zařízení a dalších zařízení spravovaných obcemi.
(2) Přílohou smlouvy o vytvoření svazku obcí jsou jeho stanovy, v nichž musí být uvedeno
a) závazků vyplývajících ze smlouvy o úvěru, jsou-li peněžní prostředky určeny pro investici uskutečňovanou s finanční podporou ze státního rozpočtu, státních fondů nebo národního fondu,
b) závazků vyplývajících ze smlouvy o úvěru, jsou-li peněžní prostředky určeny pro investici do obcí vlastněných nemovitostí,
c) těch, jejichž zřizovatelem je obec, kraj nebo stát,
d) těch, v nichž míra účasti jí samé nebo spolu s jinou obcí nebo obcemi, krajem nebo kraji nebo státem přesahuje 50 %,
e) bytových družstev,
a) název a sídlo členů svazku obcí,
b) název a sídlo svazku obcí a předmět jeho činnosti,
c) orgány svazku obcí, způsob jejich ustavování, jejich působnost a způsob jejich rozhodování včetně určení nejméně tříčlenného orgánu svazku obcí, který schvaluje účetní závěrku svazku obcí sestavenou k rozvahovému dni podle zákona o účetnictví,
d) majetek členů svazku obcí, který vkládají do svazku obcí,
e) zdroje příjmů svazku obcí,
f) práva a povinnosti členů svazku obcí,
g) způsob rozdělení zisku a podíl členů na úhradě ztráty svazku obcí,
h) podmínky přistoupení ke svazku obcí a vystoupení z něj, včetně vypořádání majetkového podílu,
i) obsah a rozsah kontroly svazku obcí obcemi, které svazek obcí vytvořily.
(3) Stanovy mohou určit, že o jejich změně rozhoduje orgán svazku složený ze zástupců všech obcí; v takovém případě současně vymezí počet hlasů členských obcí nutných ke schválení této změny, nejméně však dvoutřetinovou většinu všech hlasů členských obcí.
Komentované ustanovení obsahuje demonstrativní výčet činností dobrovolného svazku obcí (dále jen „DSO“), stanoví povinné náležitosti stanov DSO a možnost jejich zjednodušené změny.
Předmět činnosti DSO
V rámci standardního DSO mohou obce spolupracovat v širokém spektru činností spadajících do samostatné působnosti ve smyslu § 7 odst. 1 a § 35 odst. 1 a 2 zákona o obcích. Výčet v odstavci 1 komentovaného ustanovení je pouze demonstrativní a toto spektrum zdaleka nevyčerpává.
§ 39a odst. 1 zákona o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů dává DSO možnost, aby pro výkon své činnosti zřizoval vlastní organizační složky jako svá zařízení bez právní subjektivity, zřizoval příspěvkové organizace, zakládal společnosti s ručením omezeným a akciové společnosti, a zřizoval školské právnické osoby podle školského zákona. O zřízení nebo založení organizační složky nebo právnické osoby rozhoduje nejvyšší orgán DSO vymezený stanovami.
Z výčtu v komentovaném ustanovení jsou patrně nejčastější DSO zajišťující zásobování vodou (provoz vodovodu), DSO zajišťující nakládání s odpadními vodami (provoz kanalizace, případně čistírny odpadních vod) a DSO věnující se plnění povinností uložených členským obcím zákonem o odpadech (přebírání odpadu vznikajícího při činnosti nepodnikajících fyzických osob a nakládání s ním v souladu se zákonem).
Spíše ojedinělé jsou DSO založené za účelem plnění úkolů obcí v oblasti školství, tedy za účelem zřízení a provozování mateřských a základních škol (§ 39a odst. 2 zákona o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů výslovně umožňuje jejich zřizování pouze ve formě příspěvkové organizace a školské právnické osoby).
Velmi často jsou DSO zřizovány za účelem koordinace regionálního rozvoje v daném území včetně rozvoje cestovního ruchu a s tím souvisejících služeb. Aktuální tématem, resp. především tématem blízké budoucnosti, je pak zapojení DSO do oblasti komunitní energetiky skrze nový typ právnické osoby – energetické společenství podle energetického zákona.
Od standardních DSO je nutné odlišit tzv. společenství obcí ve smyslu § 53a-53f zákona o obcích, zvláštní kvalifikovanou formu DSO určenou pro intenzivnější spolupráci obcí na vyšší kvalitativní úrovni. Předmětem společenství obcí je podle § 53a odst. 2 zákona o obcích vedle dalších činností zajišťování koordinace veřejných služeb na území členských obcí a strategického rozvoje tohoto území. V rámci společenství obcí pak mohou obce spolupracovat také při výkonu přenesené působnosti, tedy při výkonu státní správy, a to v těch agendách, které vykonávají všechny obecní úřady.
Náležitosti stanov DSO
Shodně s § 49 odst. 5 zákona o obcích návětí odstavce 2 komentovaného ustanovení stanoví, že stanovy jsou přílohou smlouvy o vytvoření DSO. Zákon o obcích neobsahuje zvláštní úpravu náležitostí smlouvy o vytvoření DSO, stanoví však povinné náležitost stanov.
Název a sídlo členů svazků obcí
Členy svazku mohou být podle § 49 odst. 2 zákona o obcích jen obce. § 27 odst. 1 zákona o obcích stanoví, že má každá obec svůj název, podle § 29 odst. 1 zákona o obcích se pak názvy obce uvádějí vždy v českém jazyce.
Problematiku sídla obce zákon blíže neupravuje – obvykle je sídlem obce adresa obecního úřadu, kde jsou vykonávány úřední hodiny. Sídlo obce je rovněž součástí povinně zveřejňovaných informací podle § 21 odst. 4 zákona o svobodném přístupu k informacím.
Název a sídlo DSO a předmět jeho činnosti
Požadavek na uvedení názvu, sídla a předmětu činnosti DSO vychází z obecné úpravy zakladatelského právního jednání ustavujícího právnickou osobu stanovené § 123 odst. 1 nového občanského zákoníku.
Obecnou právní úpravou soukromého práva se DSO musí subsidiárně řídit při volbě názvu a sídla. Především v souladu § 132 odst. 2 název musí DSO odlišit od jiných právnických osob a nesmí být klamavý. Název standardních DSO narozdíl od názvů soukromoprávních korporací nemusí obsahovat označení formy právnické osoby (odlišně stanoví § 53c odst. 4 zákona o obcích u společenství obcí povinnost, aby název obsahoval označení „společenství obcí“, které může být nahrazeno zkratkou „s. o.“). V praxi se z praktických důvodů v názvech běžně používají označení „Dobrovolný svazek obcí“, „Svazek obcí“ nebo „Mikroregion“, nejde však o povinnost.[1]
V případě sídla postačí v souladu s § 136 odst. 2 nového občanského zákoníku uvést ve smlouvě o vytvoření DSO a stanovách pouze název obce, kde se sídlo nachází, do rejstříku DSO je však nutné navrhnout zápis plné adresy sídla.
Orgány DSO
Zákon o obcích neupravuje, jaké orgány má standardní DSO vytvořit a jak je nazvat (u společenství obcí § 53d zákona o obcích odchylně stanoví, že nejvyšším orgánem je shromáždění starostů a statutárním orgánem předseda zvolený z řad členů shromáždění). Komentované ustanovení pouze vyžaduje existenci nejméně tříčlenného orgánu, který schvaluje účetní závěrku DSO.
Vyjít tedy lze z obecné úpravy spolku, jehož orgány jsou nejvyšší orgán (v případě DSO nazývaný např. jako „valná hromada“, „sněm“, „členská schůze“) a statutární orgán (v případě DSO nazývaný nejčastěji jako „předseda“, tj. individuální statutární orgán, nebo „rada“, kolektivní statutární orgán), případně další orgány určené ve stanovách (v případě DSO nejčastěji kontrolní orgány nazývané např. jako „kontrolní výbor“, „revizní komise“ nebo „dozorčí rada“).
Při zakládání DSO musí být přímo ve smlouvě o vytvoření DSO nebo v jeho stanovách podle § 49 odst. 5 zákona o obcích určeni první členové jeho statutárního orgánu. Ačkoliv je to obvyklé, zákon nevyžaduje, aby členy statutárních orgánů byly členové zastupitelstev členských obcí.
Majetek vkládaný členy do DSO a zdroje příjmu DSO
DSO hospodaří jednak s majetkem, který do něj vložily jeho členské obce podle jeho stanov, jednak s majetkem, který získal svou vlastní činností. Rozdělení majetku na tyto dvě kategorie a řádná identifikace majetku, který do DSO vkládají členové, je klíčové, neboť majetek vložený do hospodaření DSO zůstává ve vlastnictví obce, a orgány DSO s ním mohou nakládat jen v souladu s majetkovými právy, které na ně členská obec přenesla podle stanov. Na DSO nelze převést taková majetková práva, která jsou vyhrazena zastupitelstvu (a to ani rozhodnutím zastupitelstva).
§ 39 odst. 2 zákona o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů stanoví, že obsahem rozpočtu DSO jsou jeho příjmy (a výdaje) vyplývající z jeho činností v souladu s jeho stanovami.
Práva a povinnosti členů DSO, vypořádání zisku a ztráty
Úprava práv a povinností členů by měla pamatovat jak na vnitřní poměry DSO (právo volit orgány, povinnost hradit členský příspěvek apod.), tak na jeho činnost.
Pro vypořádání zisku a ztráty DSO lze stanovit princip rovnosti (stejný podíl pro všechny zúčastněné), častěji však bude účelné určit jiné kritérium zohledňující podíl obcí na činnosti svazku (počet obyvatel, případně jiné kritérium přímo související s činností svazku).
Podmínky přistoupení k DSO a vystoupení z něj
Zákon nestanoví žádná kritéria pro členství obcí v DSO, nevyžaduje, aby mezi členy jednoho DSO byla územní či jiná souvislost. Členy jednoho DSO tedy teoreticky mohou být obce z různých částí republiky, různé velikosti apod. Zároveň není stanoven žádný povinný majetkový vklad obce do DSO. Právě ve stanovách mají obce, které DSO zakládají, možnost stanovit podmínky přistoupení dalších obcí.
Zákon nezakazuje, aby stanovy možnost přistoupení další obcí vyloučily úplně. Podmínky přistoupení však nesmí být stanoveny na základě libovůle a např. bránit přistoupení konkrétních obcí čistě na základě špatných osobních vztahů mezi jejich představiteli.[2]
Pro případ vystoupení z DSO pak stanovy musí upravovat vypořádání majetkového podílu obce, která přestává být členem DSO. Lze doporučit při zakládání svazku věnovat spravedlivému nastavení pravidel pro vypořádání majetku v případě vystoupení člena dostatečnou pozornost, ačkoliv představitelé zúčastněných obcí s eventualitou budoucího opuštění DSO zpravidla při jeho zakládání vůbec nepočítají.
Obsah a rozsah kontroly DSO jeho členy
Ačkoliv komentované ustanovení hovoří o obcích, které svazek vytvořily, je zřejmé, že možnost kontrolovat DSO musí mít všichni jeho členové, tj. i ti, kteří do něj vstoupili až po jeho vytvoření.
Vedle kontroly DSO členskými obcemi upravuje § 52 zákona o obcích také veřejnou kontrolu DSO občany členských obcí. Podle převažujícího názoru odborné veřejnosti je navíc DSO povinným subjektem podle zákona o svobodném přístupu k informacím a jeho veřejnou kontrolu tedy mohou vykonávat i další osoby.[3]
Změny stanov DSO
Vzhledem k tomu, že jsou stanovy přílohou smlouvy o vytvoření DSO, lze je standardně měnit jen změnou této smlouvy, ke které je třeba podle § 166 správního řádu nutná písemná dohoda všech smluvních stran.
Odstavec 3 komentovaného ustanovení umožňuje ve stanovách dopředu sjednat možnost jejich snazší změny. Orgánem příslušným rozhodnout o takové změně však musí být orgán DSO složený ze zástupců všech členských obcí (typicky tedy nejvyšší orgán DSO), a to dvoutřetinovou většinou všech hlasů členských obcí (tj. nikoliv prostou většinou nebo dvoutřetinovou většinou přítomných na zasedání příslušného orgánu).
Vzhledem k tomu, že stanovy a jejich změny jsou součástí sbírky listiny rejstříku DSO vedeného krajským úřadem, je jejich změnu nutné zapsat do tohoto rejstříku. Podle § 49 odst. 3 zákona o obcích musí DSO návrh na zápis podat do jednoho měsíce ode dne, kdy změna nastala (v případě změny stanov podle odstavce 3 komentovaného ustanovení tedy ode dne, kdy příslušný orgán změnu schválil).
[1] Název DSO může vycházet např. z ustáleného pojmenování předmětné lokality (např. „Bruntálsko“) nebo z účelu zřízení DSO (např. „Cyklostezka Prunéřov-Černovice“).
[2] Svejkovský J., Polčák S., Průša L. a kol. Právo pro obce. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 21-22.
[3] Tamtéž, s. 525.
%20PRO%20STAROSTY%202024.png)
