Zákon o obcích je páteřním předpisem komunálního práva, bez jehož důkladné znalosti se v praxi nedá obejít. Ve spolupráci s Dominikem Hrubým, který se této oblasti dlouhodobě věnuje (mimo jiné jeho jméno najdete pod odpovědmi Právní poradny SMS ČR), jsme se pro naše čtenáře rozhodli připravit cyklus článků, ve kterých vás s jednotlivými ustanoveními obecního zřízení postupně seznámíme.
§ 5
1) Obec je samostatně spravována zastupitelstvem obce; dalšími orgány obce jsou rada obce, starosta, obecní úřad a zvláštní orgány obce. Město je samostatně spravováno zastupitelstvem města; dalšími orgány města jsou rada města, starosta, městský úřad a zvláštní orgány města. Městys je samostatně spravován zastupitelstvem městyse; dalšími orgány městyse jsou rada městyse, starosta, úřad městyse a zvláštní orgány městyse.
2) Statutární město je samostatně spravováno zastupitelstvem města; dalšími orgány statutárního města jsou rada města, primátor, magistrát a zvláštní orgány města. Městský obvod územně členěného statutárního města je spravován zastupitelstvem městského obvodu; dalšími orgány městského obvodu jsou rada městského obvodu, starosta, úřad městského obvodu a zvláštní orgány městského obvodu. Městská část územně členěného statutárního města je spravována zastupitelstvem městské části; dalšími orgány městské části jsou rada městské části, starosta, úřad městské části a zvláštní orgány městské části.
3) Orgánem obce, městyse, města, statutárního města, městského obvodu nebo městské části je též komise, jestliže jí byl svěřen výkon přenesené působnosti (§ 122 odst. 2).
Komentované ustanovení upravuje orgány obce, které realizují její působnost. Přitom bere v úvahu rozlišení obcí podle statusu obce na obce, městyse, města a statutární města. Své orgány s odpovídajícím názvem mají také městské obvody a městské části územně členěných statutárních města. Obdobné orgány má také Hlavní město Praha (viz. § 4 zákona o Hlavním městě Praze, který narozdíl od komentovaného ustanovení výslovně zmiňuje také městskou policii).
Čl. 101 odst. 1 Ústavy ČR stanoví, že obec je samostatně spravována zastupitelstvem, jehož členové jsou podle čl. 102 odst. 2 Ústavy ČR voleni tajným hlasováním na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva. Zřízení dalších orgánů obce a stanovení jejich působnosti svěřuje čl. 79 odst. 1 Ústavy ČR zákonné úpravě. Stejně tak pouze zákon může na základě čl. 105 Ústavy ČR svěřit orgánům obce výkon státní správy.
Složení, kompetence a další právní poměry orgánů obce upravují § 67-111 zákona o obcích. Všechny orgány obce jsou podle § 1 odst. 1 správního řádu při výkonu působnosti v oblasti veřejné správy správními orgány.
Zastupitelstvo obce
Již z citované ústavní úpravy vyplývá postavení zastupitelstva jako vrcholného orgánu obce v samostatné působnosti. Jde také o jediný přímo volený orgán, od nějž je odvozena demokratická legitimita všech ostatních orgánů obce, ať už přímo nebo nepřímo. Mezi významné pravomoci zastupitelstva patří pravomoc volit z řad svých členů starostu, místostarosty a další členy rady obce.
Zastupitelstvo je kolektivním orgánem. O počtu členů zastupitelstva v následujícím volebním období rozhoduje nejpozději 85 dnů přede dnem voleb samo zastupitelstvo obce, a to v intervalu stanoveném § 68 odst. 1 zákona o obcích závislém na počtu obyvatel obce.
Volby do zastupitelstva obce se řídí zákonem o volbách do zastupitelstev obcí. Zastupitelé jsou voleni vždy ve všech obcích současně na čtyřleté volební období. Vedle toho se mohou během standardního volebního období v konkrétní obci konat tzv. nové volby podle § 68 o volbách do zastupitelstva obcí, především v případech, kdy počet členů zastupitelstva klesne o více než polovinu nebo pod 5 a nejsou-li na uprázdněná místa náhradníci.
Zasedání zastupitelstva jsou vždy veřejná, a musí se konat nejméně jednou za tři měsíce. Informace o místě, době a navrženém programu zasedání zastupitelstva musí být vyvěšena na úřední desce obecního úřadu alespoň 7 dnů před jeho konáním. Pokud se zastupitelstvo nesejde tak, aby bylo usnášeníschopné, déle než šest měsíců, bude na základě § 89 odst. 1 zákona o obcích rozpuštěno Ministerstvem vnitra, a v obci se konají nové volby.
Zastupitelstvo obce podle § 84 odst. 1 zákona o obcích rozhoduje ve věcech patřících do samostatné působnosti obce. § 84 odst. 2 a § 85 zákona o obcích stanoví okruhy rozhodování, které jsou zastupitelstvu obce vyhrazeny (v jejich rámci nemůže tvořit vůli obce žádný jiný orgán). Vedle toho si zastupitelstvo může vyhradit v zásadě jakékoliv rozhodnutí v samostatné působnosti obce mimo pravomoci vyhrazené podle § 102 odst. 2 zákona o obcích radě obce. K přijetí platného usnesení zastupitelstva obce je potřeba souhlasu nadpoloviční většiny všech členů zastupitelstva obce (bez ohledu na počet členů přítomných v čase hlasování na zasedání).
Členové zastupitelstva nejsou při výkonu svého mandátu vázáni žádnými příkazy, avšak musí se při svém rozhodování řídit právními předpisy. Pokud zastupitelstvo přijme usnesení, které je v rozporu se zákonem nebo jiným právním předpisem, je na místě uplatnění dozorové pravomoci Ministerstva vnitra podle § 124 zákona o obcích (zvláštnímu režimu dozoru podléhá vydávání obecně závazných vyhlášek).
Zastupitelstvo může jako své iniciativní a kontrolní orgány zřídit výbory. V každé obci se povinně zřizuje finanční a kontrolní výbor, zřízení ostatních výborů (jak jejich počet, tak tématické zaměření) je na úvaze zastupitelstva. Výbory nejsou orgánem obce, nýbrž orgánem zastupitelstva obce. Nemají proto žádnou přímou rozhodovací pravomoc, mohou pouze předkládat stanoviska a návrhy zastupitelstvu.
V závislosti na statusu obce podle § 3 a 4 zákona o obcích se zastupitelstvo označuje odpovídajícím termínem – zastupitelstvo obce/zastupitelstvo městyse/zastupitelstvo města/zastupitelstvo statutárního města. Vlastní zastupitelstvo mají také městské obvody a městské části územně členěných statutárních měst.
Rada obce
Rada obce je výkonným orgánem obce v samostatné působnosti – připravuje návrhy pro jednání zastupitelstva a zabezpečuje plnění jím přijatých usnesení. S ohledem na povahu rady obce jako určitého „výboru“ zastupitelstva obce se rada nevolí v obcích, kde má zastupitelstvo méně než 15 členů. Zastupitelstva obcí do 10000 obyvatel tedy mohou určením počtu zastupitelů podle § 68 zákona o obcích určit také to, zda v obci bude v následujícím volebním období volena rada obce. V průběhu volebního období může činnost rady skončit, pokud počet členů zastupitelstva klesne pod 11 a na uprázdněná místa nenastoupí náhradníci.
Také rada obce je kolektivním orgánem. Jeho členy jsou vždy starosta a místostarosta, a vedle nich další členové, kteří jsou voleni zastupitelstvem z řad jeho členů. Celkový počet členů rady obce musí být lichý a činit nejméně 5 a nejvýše 11 (v městských částech a městských obvodech nejvýše 9), přičemž konkrétní počet závisí na rozhodnutí zastupitelstva.[1]Rada se schází podle potřeby, zákon nestanoví žádnou minimální frekvenci jejích schůzí, ani zvláštní postup jejich svolávání, který je většinou upraven v jednacím řádu rady.
S ohledem na menší počet členů a rychlejší možnost svolání její schůze přísluší radě obce operativní politické rozhodování v záležitostech mimo vyhrazené pravomoci zastupitelstva. Podle § 102 odst. 3 zákona o obcích rada obce zabezpečuje rozhodování v samostatné působnosti obce v záležitostech, které nejsou zákonem vyhrazeny zastupitelstvu ani radě, pokud si je zastupitelstvo obce nevyhradilo. Tyto pravomoci nicméně rada může zcela nebo zčásti svěřit starostovi nebo obecnímu úřadu, obecní policii pak může svěřit zcela nebo zčásti rozhodování o právních jednáních souvisejících s činností obecní policie. Rada má však i své vyhrazené pravomoci (viz. § 102 odst. 2 zákona o obcích), mezi které patří také stanovení celkového počtu zaměstnanců obce v obecním úřadu a v dalších organizačních složkách obce, jmenování a odvolávání vedoucích odborů obecního úřadu, nebo vydávání nařízení obce, tedy právních předpisů obce v přenesené působnosti.
Ze své činnosti je rada odpovědná zastupitelstvu a zastupitelstvo může kdykoliv na svém zasedání kteréhokoliv člena rady obce odvolat. Pokud však počet členů rady poklesne pod 5 a na nejbližším zasedání zastupitelstva není doplněn, vykonává od tohoto zasedání její pravomoci zastupitelstvo, které je může svěřit starostovi. V obcích, kde se rada nevolí vykonává většinu pravomocí rady obce starosta, některé jsou však vyhrazeny zastupitelstvu (viz. § 102 odst. 4 zákona o obcích).
Rada může jako své iniciativní a kontrolní orgány zřídit komise. Zákon nestanoví žádné komise, které je rada obce povinna zřídit. Komise v drtivé většině nejsou orgánem obce, nýbrž orgánem rady obce, které předkládají svá stanoviska a návrhy. Vyjímkou jsou komise, kterým byl svěřen výkon přenesené působnosti (viz. níže).
V závislosti na statusu obce podle § 3 a 4 zákona o obcích se rada označuje odpovídajícím termínem – rada obce/rada městyse/rada města/rada statutárního města. Vlastní radu mají také městské obvody a městské části územně členěných statutárních měst, pokud má jejich zastupitelstvo alespoň 15 členů.
Starosta obce
Starosta obce je jako jediný z orgánů obce monokratickým orgánem, tedy orgánem, kteří tvoří jediná osoba. Starostu v době jeho nepřítomnosti zastupuje místostarosta, kterého určí zastupitelstvo obce. Starosta a místostarosta jsou z titulu své funkce členy rady obce, starosta stojí v čele obecního úřadu.
Postavení starosty v rámci obce bývá často přirovnáváno ke statutárnímu orgánu právnických osob soukromého práva. Podstatným rozdílem však je, že starosta sám nemá pravomoc vytvářet právně relevantní vůli obce, pokud mu není svěřena radou obce, nebo nevykonává některé pravomoci rady v obcích, kde se rada nevolí. Tuto vůli jako orgán zastupující obec navenek pouze nejčastěji projevuje vůči ostatním osobám.[2]
Silné faktické postavení starostů v obcích je spíše než objemem jejich pravomocí dáno tím, že jde o osoby požívající důvěry a respektu většiny zastupitelstva. Z pohledu objemu pravomocí nabývá funkce starosty na významu v obcích, kde se nevolí rada a kde není tajemník obecního úřadu, a starosta tím vykonává i jejich pravomoci.
Podle § 105 zákona o obcích může starosta pozastavit výkon usnesení rady obce, pokud je podle něj nesprávné, a předložit věc k rozhodnutí zastupitelstvu obce. Zákon nestanoví, v čem by měla starostou tvrzená nesprávnost usnesení spočívat. Postup podle § 105 zákona o obcích tedy může být motivován i čistě politickým nesouhlasem starosty s většinou rady. Jeho časté využití se nicméně nepředpokládá, protože dlouho trvající zásadní nesoulad mezi starostou a většinou rady není v praxi udržitelný a pokud nastane, bývá řešen změnou personálního obsazení jednoho z těchto orgánů.
Ve statutárních městech vykonává funkci starosty primátor, kterého zastupuje určený náměstek primátora. Starosta je orgánem městských obvodů a městských částí územně členěných statutárních měst.
Obecní úřad
Obecní úřad je orgánem obce úředního typu, tedy takovým orgánem, který je tvořen hierarchicky organizovaným administrativním a servisním aparátem. V čele obecního úřadu je starosta, dále jej tvoří místostarostové, tajemník obecního úřadu, a zaměstnanci obce zařazení do obecního úřadu.
Zaměstnance zařazené do obecního úřadu lze dělit na úředníky a ostatní zaměstnance. Úředníkem je takový zaměstnanec, který se podílí na výkonu správních činností, a na jeho pracovní poměr se vztahují specifika stanovená zákonem o úřednících územních samosprávných celků. Na pracovní poměr ostatních zaměstnanců, kteří vykonávají výhradně pomocné, servisní nebo manuální práce nebo kteří výkon takových prací řídí, se vztahuje obecná úprava stanovená zákoníkem práce.
Kromě úkolů v samostatné působnosti má obecní úřad významnou úlohu při plnění úkolů v přenesené působnosti, tedy při výkonu státní správy, kterou mu zákony svěřují. Rozsah kompetencí v přenesené působnosti je dán především tím, zda je obecní úřad úřadem obce s rozšířenou působností, pověřeným obecním úřadem, nebo obecním úřadem vykonávajícím přenesenou působnost pouze v základním rozsahu.
V závislosti na statusu obce podle § 3 a 4 zákona o obcích se rada označuje odpovídajícím termínem – obecní úřad/úřad městyse/městský úřad. Ve statutárních městech se obecní úřad nazývá magistrát. V územně členěných statutárních městech působí také úřady jednotlivých městských obvodů či městských částí.
Další (zvláštní) orgány obce
Vedle výslovně vyjmenovaných orgánů obce komentované ustanovení hovoří také o zvláštních orgánech obce a zařazuje mezi orgány obce komise, kterým byl svěřen výkon přenesené působnosti.
Svěřit komisi rady obce výkon přenesené působnosti v konkrétně určené agendě může starosta obce po projednání s ředitelem krajského úřadu. Podmínkou pro svěření není souhlasné vyjádření ředitele krajského úřadu. Obecně lze však doporučit názor ředitele krajského úřadu vyjádřený v rámci projednání respektovat s ohledem na to, že podle § 68 zákona o krajích stojí ředitel v čele krajského úřadu, který je v oblasti přenesené působnosti nadřízeným orgánem orgánů obcí, a obvykle se jedná o osobu s vysokými odbornými kvalitami a detailní znalostí fungování veřejné správy.
§ 61 zákona o některých přestupcích určuje jako zvláštní orgány obce komise pro projednávání přestupků, které může zřizovat starosta k projednávání určených přestupků namísto obecního úřadu. Členy komise pro projednávání přestupků jmenuje a odvolává starosta. Její předseda musí splňovat kvalifikační požadavky podle § 111 zákona o některých přestupcích.
Dalším zvláštním orgánem obce je povodňová komise, kterou může podle § 78 zákona o vodách zřídit rada obce, aby namísto ní plnila úkoly při ochraně před povodněmi. Předsedou povodňové komise je ze zákona starosta obce, který jmenuje další členy komise z členů obecního zastupitelstva a z fyzických a právnických osob, které jsou způsobilé k provádění opatření, popřípadě pomoci při ochraně před povodněmi. Jedná se tedy o jediný orgán obce, u nějž právní úprava výslovně počítá s možností členství právnické osoby.
Podle § 1 odst. 1 zákona o obecní policii je orgánem obce také obecní policie. Tu může zřídit zastupitelstvo obce obecně závaznou vyhláškou a jejím hlavním úkolem je zabezpečovat veřejný pořádek na území obce.
[1] Podle zákona o Hlavní městě Praze má rada Hlavního města vždy 11 členů a rady městských částí nejméně 5 a nejvýše 9 členů.
[2] Viz. nález Ústavního soudu ČR IV. ÚS 576/2000 ze dne 12. 4. 2001
%20PRO%20STAROSTY%202024.png)
