Zákon o obcích je páteřním předpisem komunálního práva, bez jehož důkladné znalosti se v praxi nedá obejít. Ve spolupráci s Dominikem Hrubým, který se této oblasti dlouhodobě věnuje (mimo jiné jeho jméno najdete pod odpovědmi Právní poradny SMS ČR), jsme se pro naše čtenáře rozhodli připravit cyklus článků, ve kterých vás s jednotlivými ustanoveními obecního zřízení postupně seznámíme.
§ 47
Na spolupráci mezi obcemi nelze užít ustanovení občanského zákoníku o spolku18) a o smlouvě o společnosti.44)
Komentované ustanovení stanoví, že spolupráci mezi obcemi není možné realizovat v rámci vypočtených institutů soukromého práva.
Komentované ustanovení reguluje možnost obcí vzájemně spolupracovat při výkonu samostatné působnosti, kterou deklaruje § 46 zákona o obcích. Jeho současné znění nabylo účinnost 1. 1. 2014 v souvislosti s rekodifikací soukromého práva (přijetím nového občanského zákoníku a doprovodných zákonů). Tomu odpovídají i poznámky pod čarou, které odkazují na právní úpravu spolku v § 214 a následujících nového občanského zákoníku a právní úpravu smlouvě o společnosti v § 2716 a následujících nového občanského zákoníku.
Omezení dané komentovaným ustanovením se vztahuje pouze na spolupráci obcí bez účasti jiných osob. Výslovně tak stanoví § 54 zákona o obcích, podle nějž lze ustanovení občanského zákoníku o spolku a o smlouvě o společnosti použít na spolupráci mezi obcemi a právnickými a fyzickými osobami v občanskoprávních vztazích.
Vyloučeno komentovaným ustanovením není, aby více obcí bez účasti dalších osob pro realizaci společných činností založilo obchodní korporaci – v úvahu přichází především společnost s ručením omezením nebo akciová společnosti, jejichž zakládání územními samosprávnými celky výslovně umožňuje § 23 odst. 1 písm. c) zákona o malých rozpočtových pravidlech. Naopak ohledně osobních společností – veřejné obchodní společnosti a komanditní společnosti – nepanuje v odborné diskuzi shoda, zda v nich vůbec obce mohou za současné právní úpravy působit.[1]
Preferovanou formou spolupráce bez účasti jiných osob je dobrovolný svazek obcí (DSO) upravený § 49-53f zákona o obcích, jehož členy mohou podle § 49 odst. 2 zákona o obcích být jen obce. Kvalifikovanou formou DSO vzniklou s účinností od 1. 1. 2024 je společenství obcí upravené § 53a-53f zákona o obcích.
Vedle platformy DSO obce vzájemně spolupracují i na dalších platformách, jichž se však účastní také další osoby (soukromého i veřejného práva), a tak mohou probíhat v rámci spolku nebo na základě smlouvě o společnosti. Formu spolku mají například místní akční skupiny (MAS), které jsou klíčové pro venkovské oblasti, v nichž realizují komunitně vedený místní rozvoj (CLLD). Vedle obcí jsou jejich členy též další lokální aktéři z podnikatelského i neziskového sektoru.
Skrze právnické osoby s formou spolku obce uplatňují své společné zájmy i na celostátní úrovni a regionální úrovni. Nejvýraznějšími představiteli této spolupráce na celostátní úrovni jsou Sdružení místních samospráv ČR (jehož členem mohou být vedle obcí i jiné právnické osoby působící v oblasti územního rozvoje, tedy DSO, MAS, ale i jiné spolky) a Svaz měst a obcí ČR (jehož členem je vedle obcí též Sdružení tajemníků městských a obecních úřadů ČR sdružující osoby vykonávající funkci tajemníka obecního úřadu na obcích všech typů).
[1] Svejkovský J., Polčák S., Průša L. a kol. Právo pro obce. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 10.
%20PRO%20STAROSTY%202024.png)
