Zákon o obcích je páteřním předpisem komunálního práva, bez jehož důkladné znalosti se v praxi nedá obejít. Ve spolupráci s Dominikem Hrubým, který se této oblasti dlouhodobě věnuje (mimo jiné jeho jméno najdete pod odpovědmi Právní poradny SMS ČR), jsme se pro naše čtenáře rozhodli připravit cyklus článků, ve kterých vás s jednotlivými ustanoveními obecního zřízení postupně seznámíme.
§ 37
Obce, v nichž sídlí orgány státu nebo orgány kraje, napomohou zabezpečit pro ně důstojné prostory odpovídající významu těchto orgánů.
Komentované ustanovení ukládá obcím povinnost pomoci zabezpečit prostory pro působení orgánů státu nebo orgánu kraje, které sídlí na jejich území.
Podle původního znění vládního návrhu zákona o obcích měly mít obce, v nichž sídlí orgány státu nebo orgány kraje přímou povinnost zajistit pro ně odpovídající důstojné prostory. Důvodová zpráva konstatovala, že bez pomoci místních orgánů by nemohla plynule pokračovat reforma veřejné správy (zánik okresních úřadů, vznik krajů a s tím související kompetenční změny). Komplexní pozměňovací návrh výboru pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí však formulaci pozměnil na variantu platnou a účinnou dosud.[1]
Sídla orgánů státu (moci zákonodárné, výkonné i soudní) zpravidla upravují zvláštní zákony, jimiž jsou tyto orgány založeny. Sídla krajů stanoví ústavní zákon o vytvoření vyšších územních samosprávných celků. Za sídla orgánů státu či krajů ve smyslu komentovaného ustanovení je na místě pokládat též sídla jejich poboček, detašovaných pracovišť apod., pokud jsou stanovena právním předpisem (např. pobočky krajských a okresních soudů ve smyslu zákona o soudech a soudcích).
Komentované ustanovení vychází z předpokladu, že obce (resp. větší města, v nichž orgány sídlí) jsou vlastníkem většího množství nemovitých věcí na svém území, včetně budov vhodných pro činnost orgánů státu nebo kraje. Pokud obec vhodnou nepotřebnou budovu nemá, může dopomoci k jejímu zajištění na základě své místní znalosti. Jak už však bylo zdůrazněno výše, není povinností obce prostory poskytnout nebo zajistit, nýbrž pouze napomoci k jejich zabezpečení, což na druhé straně znamená, že by obec neměla v případě žádosti státu či kraje být zcela pasivní.
Rozhodnutí o formě nápomoci ve smyslu komentovaného ustanovení spadá do zbytkové pravomoci rady obce podle § 102 odst. 3 zákona o obcích, kterou si může vyhradit zastupitelstvo, a lze jí též svěřit obecnímu úřadu. Pokud by však obec chtěla se státem nebo krajem uzavřít kupní nebo směnnou smlouvu, jejímž předmětem by byla hmotná nemovitá věc, muselo by o tom s ohledem na § 85 písm. a) zákona o obcích rozhodnout zastupitelstvo.
[1] Sněmovní tisk č. 422 3. volebního období Poslanecké sněmovny PČR (1998-2002) dostupný online na webu: https://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=3&t=422
%20PRO%20STAROSTY%202024.png)
