§ 31: Označení budovy

Komentované upravuje označování budov v obci čísly, která jsou jejich jednoznačným identifikátorem.

Základní pravidla pro označování budov čísly

Podle komentovaného ustanovení se čísly neoznačují všechny stavby, nýbrž pouze budovy. Ohledně definice budovy poznámka pod čarou č. 13 odkazuje na § 3 odst. 1 písm. a) bod 1 zákona o oceňování majetku. Podle tohoto ustanovení se budovou rozumí stavba prostorově soustředěná a navenek převážně uzavřená obvodovými stěnami a střešními konstrukcemi, s jedním nebo více ohraničenými užitkovými prostory.

Obdobnou definici stanoví též § 2 písm. l) katastrálního zákona, podle nějž je budovou nadzemní stavba spojená se zemí pevným základem, která je prostorově soustředěna a navenek převážně uzavřena obvodovými stěnami a střešní konstrukcí, nebo § 13 nového stavebního zákona (účinný od 1. ledna 2024), podle nějž je budovou nadzemní stavba, včetně její podzemní části, prostorově soustředěná a navenek převážně uzavřená obvodovými stěnami a střešní konstrukcí.

Základním pravidlem podle odstavce 1 komentovaného ustanovení je, že každá budova musí být označena číslem popisným, pokud není dále stanoveno jinak. Podle § 4 vyhlášky Ministerstva vnitra o způsobu označování ulic a ostatních veřejných prostranství se každá budova označuje pouze jediným číslem popisným nebo evidenčním.

Komentované ustanovení připouští u definovaných kategorií budov dvě alternativy k označení budovy číslem popisným – označení budovy číslem orientačním a ponechání budovy bez označení. Obecní úřad musí při označování budov čísly popisnými a orientačními postupovat striktně podle zákona, nemůže tedy podle svého uvážení označovat budovy v rozporu se stanovenými pravidly.

Naopak na úvaze obce je označení budov čísly orientačními, které se přidělují v rámci jednotlivých ulic – nutný předpokladem pro přidělení čísel orientačních je tedy existence více vymezených a pojmenovaných ulic. Označení čísly orientačními je účelné zejména na rozsáhlejších sídlištích větších měst. Čísla orientační se vždy přidělují vedle čísla popisného nebo evidenčního, nikoliv samostatně, nelze jimi tedy označit budovy, které se neoznačují ani číslem popisným ani číslem evidenčním.

Budovy s číslem evidenčním a budovy bez čísla

Čísly evidenčními se podle odstavce 2 komentovaného ustanovení označují tři kategorie budov – stavby pro rodinou rekreaci, dočasné stavby a budovy, které nevyžadují povolení podle stavebního zákona, u nich jsou však stanoveny vyjímky.

Stavbou pro rodinnou rekreaci se podle vyhlášky Ministerstva pro místní rozvoj o obecných požadavcích na využívání území rozumí stavba, jejíž objemové parametry a vzhled odpovídají požadavkům na rodinnou rekreaci a která je k tomuto účelu určena. Tato stavba může mít nejvýše dvě nadzemní a jedno podzemní podlaží a podkroví. Dočasnou stavbou je podle § 2 odst. 3 stavebního zákona stavba, u které stavební úřad předem omezí dobu jejího trvání (shodně vymezuje dočasnou stavbu též § 5 odst. 4 nového stavebního zákona účinný od 1. ledna 2024).

U obou výše zmíněných kategorií je nutné vycházet z úkonu stavebního úřadu, kterým byla stavba umístěna, povolena, zkolaudována nebo kterým byl vydán souhlas s provedením stavby podle ohlášení.

Budovami, které nevyžadují povolení podle stavebního zákona, je nutné rozumět takové budovy, které podle platného a účinného stavebního zákona nevyžadují povolení ani ohlášení. V tomto smyslu zněl odstavec 2 komentovaného ustanovení do 1. června 2023, k tomuto datu však byl přizpůsoben terminologii nového stavebního zákona (s ohledem na další okolnosti předčasně, protože účinnost jádra nového stavebního zákona byla posunuta na 1. ledna 2024).

Vyjímka z označování číslem evidenčním je stanovena pro stavby pro chovatelství o jednom nadzemním podlaží o zastavěné ploše do 16 m² a do 5 m výšky, zimních zahrady o jednom nadzemním podlaží a skleníky do 40 m² zastavěné plochy a do 5 m výšky, a přístřešky o jednom nadzemním podlaží, které slouží veřejné dopravě, a jiné veřejně přístupné přístřešky do 40 m² zastavěné plochy a do 4 m výšky. Tyto budovy se číslem neoznačují vůbec.

Číslem se neoznačují též příslušenství budovy, která jsou součástí jednoho celku. Poznámka pod čarou č. 13a) zde odkazuje na již neplatný § 121 odst. 1 občanského zákoníku z r. 1964, podle nějž byly příslušenstvím věci ty věci, které náležejí vlastníku věci hlavní a jsou jím určeny k tomu, aby byly s hlavní věcí trvale užívány. V současné době upravuje příslušenství věci § 510 a následující nového občanského zákoníku. Podle § 510 odst. 1 je příslušenstvím věci vedlejší věc vlastníka u věci hlavní, je-li účelem vedlejší věci, aby se jí trvale užívalo společně s hlavní věcí v rámci jejich hospodářského určení. § 511 nového občanského zákoníku stanoví, že v případě pochybností, zda je něco příslušenstvím věci, se případ posoudí podle zvyklostí.

Budovami, které jsou příslušenstvím, mohou být v praxi obcí takové budovy, které sousedí s hlavní budovou mateřské a základní školy a jsou využívány v rámci jejího provozu – např. stavebně oddělené tělocvičny nebo dílny.

Přidělování čísel a praktické provedení označení

O přidělování čísel popisných, evidenčních, a orientačních rozhoduje obecní úřad. Na základě § 31a odst. 1 zákona o obcích musí v případě nově vzniklé budovy, která je stavbou vyžadující povolení nebo ohlášení podle stavebního zákona, rozhodnutí obecního úřadu předcházet písemná výzva příslušného stavebního úřadu, v ostatních případech pak žádost vlastníka budovy.

Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. března 2007, č. j.: 1 As 9/2006-45, není rozhodnutí o přidělení čísla popisného, evidenčního a orientačního rozhodnutím ve správním řízení, ale úkonem podle části čtvrté správního řádu, neboť se jím nezakládají, nemění, neruší ani závazně neurčují práva a povinnosti osob. Není tedy proti němu přípustné odvolání nebo žaloba ke správnímu soudu. V případě nezákonného postupu (např. přidělení čísla popisného budově, pro kterou zákon předpokládá přidělení čísla evidenčního) je však namístě uplatnění dozorové pravomoci Ministerstva vnitra podle § 124 zákona o obcích.

K číslování se v případech všech druhů čísel využívá řada arabských číslic v rozmezí 1-9999. Obecní úřad musí držet jednotnou číselnou řadu čísel popisných a evidenčních v rámci každé části obce (pokud obec není rozdělena na části, tak v rámci celé obce). Zákon vyžaduje, aby čísla popisná a evidenční byla v rámci části obce jedinečná. U čísel orientačních se pak jednotná číselná řada vztahuje k jednotlivé ulici.

Jednou přidělená čísla popisná a evidenční nelze užívat opakovaně, a to ani po jejich zrušení nebo po přečíslování budov podle § 32 odst. 2. Číslo orientační se pak opakovaně přiděluje pouze v případě, že nová budova stojí na místě budovy zaniklé.

U čísel evidenčních ani u čísel orientačních § 5 vyhlášky Ministerstva vnitra nepřipouští připojení žádných dodatků. Naproti tomu u čísel orientačních lze použít jako dodatek jeden malý znak české abecedy (a-z) bez diakritiky.

Podle § 32 odst. 1 zákona o obcích označuje nemovitost čísly její vlastník na svůj náklad, který má též povinnost udržovat čísla v řádném stavu. Nesplnění této povinnosti je přestupkem podle § 66d odst. 3 písm. a) zákona o obcích.

Barvu a provedení čísel určuje obecní úřad jednotně pro celé území obce, a to tak, aby se čísla popisná, evidenční a orientační vzájemně barevně lišila. § 6 odst. 2 vyhlášky Ministerstva vnitra stanoví, že čísla orientační se umisťují vždy pod tabulku s číslem popisným – ačkoliv to není stanoveno výslovně, lze dovodit, že se čísla orientační umisťují vždy též pod tabulku s číslem evidenčním.