Zákon o obcích je páteřním předpisem komunálního práva, bez jehož důkladné znalosti se v praxi nedá obejít. Ve spolupráci s Dominikem Hrubým, který se této oblasti dlouhodobě věnuje (mimo jiné jeho jméno najdete pod odpovědmi Právní poradny SMS ČR), jsme se pro naše čtenáře rozhodli připravit cyklus článků, ve kterých vás s jednotlivými ustanoveními obecního zřízení postupně seznámíme.
§ 3
1) Obec, která má alespoň 3 000 obyvatel, je městem, pokud tak na návrh obce stanoví předseda Poslanecké sněmovny po vyjádření vlády.
2) Obec je městysem, pokud tak na návrh obce stanoví předseda Poslanecké sněmovny po vyjádření vlády.
3) Obec, která byla městem přede dnem 17. května 1954, je městem, pokud o to požádá předsedu Poslanecké sněmovny. Předseda Poslanecké sněmovny tak na žádost obce stanoví a zároveň určí den, kdy se obec stává městem.
4) Obec, která byla oprávněna užívat označení městys přede dnem 17. května 1954, je městysem, pokud o to požádá předsedu Poslanecké sněmovny. Předseda Poslanecké sněmovny tak na žádost obce stanoví a zároveň určí den, od kterého se obec stává městysem.
5) Kancelář Poslanecké sněmovny zašle údaje o tom, že se obec stala městem nebo městysem, neprodleně Českému úřadu zeměměřickému a katastrálnímu.
6) Sloučí-li se dvě nebo více obcí, z nichž alespoň jedna je městem, je nově vzniklá obec městem. Sloučí-li se dvě nebo více obcí, z nichž žádná není městem, ale alespoň jedna je městysem, je nově vzniklá obec městysem. Oddělí-li se část města a vzniknou dvě nebo více obcí, pak obec, které zůstane název dosavadního města nebo část jeho názvu, je i nadále městem. Oddělí-li se část městyse a vzniknou dvě nebo více obcí, pak obec, které zůstane název dosavadního městyse nebo část jeho názvu, je i nadále městysem.
Komentované ustanovení upravuje změny tzv. statusu obce, tedy formálně-symbolického označení, které je v českých zemích v různých formách tradičně používáno. Má však pouze volnou vazbu na objem fakticky vykonávané činnosti obcí a nemá žádný vliv na rozsah kompetencí obce v samostatné působnosti, který je ze zásady pro všechny obce stejný, ani rozsah kompetencí v přenesené působnosti, který vychází z § 61-66b zákona o obcích a některých zvláštních právních předpisů (především stavební zákon a zákon o matrikách).
Status obce se v praxi projeví především při označování písemností podle § 111 zákona o obcích (kromě pojmů obec/městys/město se používají také odpovídající pojmy obecní úřad, úřad městyse a městský úřad), případně v označení obecní policie, kde však § 1 odst. 4 zákona o obecní policii rozlišuje pouze varianty obecní/městská policie (obecní policie zřízená obcí, která je městysem, se tedy označuje jako obecní policie).
Kromě obcí s označením městyse a města, kterým se věnuje komentované ustanovení, existují také obce s označením statutárního města, vypočtené v § 4 zákona o obcích, a Hlavní město Praha, jehož právní postavení je upraveno zvláštním zákonem o Hlavním městě Praze.
Přechodné ustanovení § 151 odst. 2 zákona o obcích stanoví, že městy ve smyslu tohoto zákona jsou obce, které byly městem ke dni nabytí jeho účinnosti, tedy k 12. 11. 2000. Naproti tomu status městyse v původní znění zákona o obcích schváleném v r. 2000 vůbec neexistoval – zavedl ho až novelizační zákon č. 243/2006 Sb. účinný od 1. 7. 2006. Městysem jsou tedy v současné době pouze ty obce, které byly po tomto datu městysem stanoveny.
Komentované ustanovení dává předsedovi Poslanecké sněmovny pravomoc stanovit nově městem či městysem obce, které o takový status projeví zájem. Podání žádosti či návrhu spadá do zbytkové kompetence rady podle § 102 odst. 3 zákon o obcích. Tuto kompetenci v obcích, kde se rada nevolí, vykonává starosta, může si ji však vyhradit zastupitelstvo (a to i ad hoc tím, že o podání žádosti či návrhu svým usnesením rozhodne). Kompetenci lze podle zákona také svěřit obecnímu úřadu, což však s ohledem na její symbolický význam, ale i praktické souvislosti (nutnost měnit název obce a obecního úřadu na všech oficiálních dokumentech) nelze v žádném případě doporučit.
Stanovení obce městem (§ 3 odst. 1 a 3)
Předseda Poslanecké sněmovny může stanovit městem obce dvojího druhu.
První kategorií obcí, které mohou požádat o své stanovení městem, jsou historická města, tzn. obce, které byly městem před 17. 5. 1954. Tímto dnem nabyl účinnosti zákona č. 13/1954 Sb., o národních výborech, který upravoval mj. působnost místních národních výborů jako orgánů centralizovaného systému veřejné moci s lokální působností (namísto orgánů územní samosprávy). Odstavec 3 je však na místě s ohledem na jeho textaci vykládat tak, že možnost postupovat podle něj mají všechny obce, které byly městem kdykoliv v minulosti před stanoveným datem, nikoliv pouze ty, které byly městem bezprostředně před přijetím zákona č. 13/1954 Sb.
V případě takových obcí nezáleží na počtu jejich obyvatel ani jiných charakteristikách. Postačí, když o své stanovení městem požádají předsedu Poslanecké sněmovny a libovolným způsobem (typicky odkazem na historické listiny) doloží skutečnost, že před 17. 5. 1954 byly městem. Předseda Poslanecké sněmovny v tomto případě nemá žádnou diskreci a bez zbytečného odkladu by měl vydat rozhodnutí o stanovení příslušné obce městem s určením dne, od nějž se tak stává. V praxi bývá tímto dnem den vydání příslušného rozhodnutí, teoreticky však může předseda Poslanecké sněmovny v odůvodněných případech stanovit i den pozdější, nikoliv však dřívější, neboť jeho rozhodnutí je konstitutivní a nepřichází v úvahu, aby mělo retroaktivní účinky.
Druhou kategorií jsou pak obce, které mají alespoň 3000 obyvatel. Zákon o obcích výslovně nestanoví, z jakého ukazatele se při stanovení počtu obyvatel vychází. V úvahu přichází bilance obyvatel ČR zpracovávaná Českým statistickým úřadem i přehled obyvatel vedených v evidenci obyvatel vydávaný Ministerstvem vnitra. V zájmu zásady in dubio pro libertate je na místě ponechat na obci, která návrh podává, na jaký z těchto oficiálních ukazatelů se odkáže – v praxi tedy postačí, pokud bude počtu 3000 obyvatel dosahovat v jednom z nich.
Na rozdíl od historických měst u obcí nad 3000 obyvatel zákon nestanoví předsedovi Poslanecké sněmovny povinnost stanovit městem každou takovou obec, která o to požádá. Ukládá mu naproti tomu vyžádat si před rozhodnutím vyjádření vlády.
Vláda ČR svým usnesením č. 418 ze dne 2. května 2001 určila kritéria, podle nichž posuzuje žádosti obcí o jejich stanovení městy. Vedle kritéria minimálního celkového počtu obyvatel, které stanoví již zákon, jimi jsou:
- Soustředěná městská zástavba středu obce (náměstí) se zpevněným povrchem a chodníky, převažující vícepodlažní nadzemní zástavba. Všechny ulice a veřejná prostranství v obci jsou pojmenovány.
- Celková zástavba obce se vyznačuje obytnými domy se dvěma a více byty a budovami sloužícími všeobecně potřebným službám. Větší část obce je vybavena veřejným vodovodem a kanalizací, místními komunikacemi a chodníky s bezprašným povrchem a veřejným osvětlením.
- Uvedené ukazatele vyjadřují základní charakteristiku zástavby města a inženýrských sítí, které jsou rovněž předpokladem dalšího rozvoje sídelního útvaru.
- Rozvinutá síť veřejných a všeobecně potřebných služeb, přesahující znatelně potřeby místního obyvatelstva a sloužící i pro spádové území.
- Udržovaná veřejná zeleň a stavební objekty, včetně kulturních památek, organizovaný svoz tuhých domovních odpadů.
- Obec je vybavena základní školou, zdravotním zařízením a alespoň třemi stálými lékařskými místy a lékárnou, společenským sálem, poštou a peněžními službami, sportovištěm, tělocvičnou, ubytovacím zařízením s nejméně 20 lůžky a vede obecní kroniku. Do stávající vybavenosti obce lze započítat i zařízení, které je ve výstavbě, případně v rekonstrukci.
- Vzdálenost obce, která žádá o stanovení městem, od dalšího města v dané oblasti.
Vyjádření vlády není pro rozhodnutí předsedy Poslanecké sněmovny závazné, je však i s ohledem na to, že vychází z předem stanovených obecných kritérií, důležitým podkladem a případné odchýlení se od něj by měl předseda Poslanecké sněmovny odůvodnit. Stejně tak by mělo být odůvodněno rozhodnutí, kterým předseda Poslanecké sněmovny žádosti obce o stanovení městem nevyhoví.
Stanovení obce městysem (§ 3 odst. 2 a 4)
Obdobně jako u měst stanoví komentované ustanovení dvojí postup pro stanovení obcí městysem.
Ohledně historických městysů platí prakticky totožné závěry jako u historických měst. Obce, které byly kdykoliv v době před 17. 5. 1954 městysem, mohou požádat o své stanovení městysem předsedu Poslanecké sněmovny a doložit skutečnost, že před 17. 5. 1954 byly městysem. Předseda Poslanecké sněmovny by v takovém případě bez zbytečného odkladu měl vydat rozhodnutí o stanovení příslušné obce městysem s určením dne, od nějž se tak stává.
Kromě historických městysů mají možnost navrhnout své stanovení městysem všechny obce v České republice. Zákon nestanoví předsedovi Poslanecké sněmovny povinnost stanovit městysem každou takovou obec, která o to požádá, a ukládá mu vyžádat si před rozhodnutím vyjádření vlády. Na druhé straně však nestanoví žádné kritérium, které obec pro stanovení městysem musí splňovat. Žádná kritéria si pro posuzování návrhů na stanovení městysem nestanovila ani Vláda ČR.
Ani v tomto případě není vyjádření vlády pro rozhodnutí předsedy Poslanecké sněmovny závazné, je však důležitým podkladem a případné odchýlení se od něj by měl předseda Poslanecké sněmovny odůvodnit, stejně jako rozhodnutí, kterým předseda Poslanecké sněmovny žádosti obce o stanovení městem nevyhoví. Při absenci jakýchkoliv objektivních kritérií lze v praxi o negativním rozhodnutí uvažovat u návrhů nejmenších obcí, jejichž význam zcela zjevně v žádném aspektu nepřesahuje jejich území.
Oznámení změn ČÚZAK (§ 3 odst. 5)
Údaj o statusu obce je podle § 33 odst. 2 zákona o základních registrech, doplňkovým údajem, který je o území obce jako územním prvku veden v registru územní identifikace (RÚIAN).
Za účelem zajištění aktuálnosti údajů o statusech obcí v RÚIAN ukládá komentované ustanovení Kanceláři Poslanecké sněmovny, která podle § 5 zákona o sídle Parlamentu a § 117 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny mj. plní úkoly spojené s organizačním a technickým zabezpečením činnosti Sněmovny a jejích funkcionářů, povinnost neprodleně zaslat údaje o tom, že se určitá obec stala městem nebo městysem, Českému úřadu zeměměřičskému a katastrálnímu, který je správcem RÚIAN.
Status obcí po sloučení či rozdělení (§ 3 odst. 6)
V případě sloučení podle § 19 zákona o obcích stanoví komentované ustanovení, že takto vzniklá obec bude mít „nejprestižnější“ status, který měla alespoň jedna z původních obcí – pokud byla alespoň jedna obec městem, bude nově vzniklá obec městem, pokud nikoliv, ale alespoň jedna obec byla městysem, bude nově vzniklá obec městysem. Pokud neměla žádná z původních obcí status města nebo městyse, má i nově vzniklá obec „pouze“ status obce, a jiný status může získat postupem podle výše uvedených odstavců.
Při vzniknu nové obce oddělením části obce podle § 21 a 22 zákona o obcích si obec, které zůstane název dosavadní obce, ponechává také její status města či městyse. Ostatní obce mají „pouhý“ status obce, a jiný status mohou získat postupem podle výše uvedených odstavců.
%20PRO%20STAROSTY%202024.png)
