Zákon o obcích je páteřním předpisem komunálního práva, bez jehož důkladné znalosti se v praxi nedá obejít. Ve spolupráci s Dominikem Hrubým, který se této oblasti dlouhodobě věnuje (mimo jiné jeho jméno najdete pod odpovědmi Právní poradny SMS ČR), jsme se pro naše čtenáře rozhodli připravit cyklus článků, ve kterých vás s jednotlivými ustanoveními obecního zřízení postupně seznámíme.
§ 28
(1) Obci přísluší rozhodovat o názvech částí obce, ulic a jiných veřejných prostranství.
(2) Obec oznamuje Ministerstvu vnitra názvy nově vzniklých částí obce, změny jejich názvů, jakož i zánik částí obce.
(3) Ke vzniku, změně názvu nebo zániku části obce a k pojmenování, přejmenování nebo zániku ulice nebo jiného veřejného prostranství dochází zápisem do základního registru územní identifikace, adres a nemovitostí42).
____________________
42) Zákon č. 111/2009 Sb., o základních registrech, ve znění pozdějších předpisů.
Komentované ustanovení svěřuje obci pravomoc rozhodovat o názvech částí obce a názvech veřejných prostranství a upravuje účinnost těchto změn.
Názvy částí obce a názvy veřejných prostranství
Části obce jsou podle § 27 odst. 2 zákona o obcích evidenční jednotky vytvářené budovami s čísly popisnými a čísly evidenčními přidělenými v jedné číselné řadě, které leží v jednom souvislém území, a mají svůj název. Ačkoliv je to v praxi obvyklé, vymezení částí obce nemusí souhlasit s hranicemi katastrálních území.
Vedle částí obce komentované ustanovení umožňuje obcím pojmenovávat ulice a jiná veřejná prostranství – může jít například o náměstí, nábřeží, parky apod. Obec nicméně nemá povinnost vymezit na svém území žádné části obce, ani pojmenovat ulici či jakékoliv jiné veřejné prostranství. Místní názvy by měly především usnadnit orientaci na území obce.
Rozhodnutí o názvech částí obce, ulic či jiných veřejných prostranství a o jejich změnách spadá podle § 84 odst. 2 písm. s) do vyhrazené pravomoci zastupitelstva obce. Zákon nepodmiňuje rozhodnutí souhlasem žádného jiného orgánu (na rozdíl od změny názvu obce, k níž dává souhlas Ministerstvo vnitra), obec však musí dodržet požadavky § 29 zákona o obcích.
§ 29 odst. 1 zákona o obcích stanoví, že se názvy částí obce, ulic a jiných veřejných prostranství se uvádějí vždy v českém jazyce (při splnění podmínek § 29 odst. 2 zákona o obcích může vzniknout obci povinnost uvádět názvy též v jazyce národnostní menšiny s relevantním zastoupením na území obce), a že se ulice nebo jiná veřejná prostranství nepojmenovávají shodnými názvy ani podle jmen žijících osobností veřejného života.
Zákaz pojmenovávat veřejná prostranství po žijících osobnostech brání změnám názvů, které by byly motivovány čistě aktuální popularitou konkrétní osobnosti bez možnosti komplexního zhodnocení její celoživotní činnosti. Vztahuje se nejen na tuzemské, ale i na zahraniční osobnosti bez ohledu na okruh veřejného života, v němž působí.
Otázka shodnosti názvu by měla být posuzována v rámci jedné obce a jedné kategorie veřejných prostranství. V rozporu se zákonem tedy je existence dvou ulic se shodným názvem v jedné obci. Zákonu naopak neodporuje, pokud shodný název v jedné obci nese ulice a náměstí (např. ulice T. G. Masaryka a náměstí T. G. Masaryka), ačkoliv lze doporučit takové pojmenování a jeho důsledky na místní orientaci v obci důkladně zvážit.
Z principu vyloučení shodnosti názvů vyplývá, že po sloučení obcí nebo připojení obce k jiné obci v případě, že na území původních obcí existovala veřejná prostranství s týmiž názvy, musí dojít ke změně – přejmenování některých takových veřejných prostranství jinými neduplicitními názvy. Zákon o obcích ani jiný právní předpis nicméně nestanoví žádný nástroj, jak změnu názvu jakéhokoliv veřejného prostranství po obci vynutit.
Pokud by však zastupitelstvo obce schválilo název, který požadavkům § 29 odst. 1 zákona o obcích odporuje, nebo který je z jiného důvodu právně nepřijatelný (název hanlivý, diskriminační apod.), bylo by na místě vůči předmětnému usnesení zastupitelstva uplatnit dozorovou pravomoc Ministerstva vnitra podle § 124 zákona o obcích.
Proces a účinnost změn
Podle odstavce 3 komentovaného ustanovení dochází ke vzniku či zániku části obce a ke všem změnám názvů zápisem do základního registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN). Rozhodný tedy není den schválení příslušného usnesení zastupitelstva nebo jiný den uvedený v tomto usnesení. Poznámka pod čarou na konci odstavce 3 odkazuje na zákon o základních registrech, jehož Hlava IV RÚIAN upravuje.
Údaje týkající se částí obce zapisuje podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o základních registrech do RÚIAN správce registru – Český úřad zeměměřičský a katastrální – na základě sdělení Ministerstva vnitra. Proto odstavec 2 komentovaného ustanovení ukládá obci povinnost oznamovat právě Ministerstvu vnitra, že rozhodla o vzniku části obce a jejím názvu, o změně názvu části obce nebo o zániku části obce. Dřívější znění komentovaného ustanovení obsahovalo povinnost oznamovat změny u částí obce též katastrálnímu úřadu, při fungování základních registrů je však tato povinnost nadbytečná, a proto byla ze zákona vypuštěna.
Naproti tomu u údajů týkajících se ulic a jiných veřejných prostranství oznamovací povinnost neexistuje, neboť tyto údaje podle § 43 odst. 4 zákona o základních registrech zapisuje do RÚIAN přímo příslušná obec. § 62a zákona o základních registrech stanoví, že zapisování do RÚIAN je výkonem přenesené působnosti, na základě § 109 odst. 3 písm. b) zákona o obcích jej vykonává obecní úřad. Agendu zapisování do RÚIAN lze na základě veřejnoprávní smlouvy ve smyslu § 63 zákona o obcích přenést na obecní úřad jiné obce ve stejném správním obvodu obce s rozšířenou působností.
%20PRO%20STAROSTY%202024.png)
