Zákon o obcích je páteřním předpisem komunálního práva, bez jehož důkladné znalosti se v praxi nedá obejít. Ve spolupráci s Dominikem Hrubým, který se této oblasti dlouhodobě věnuje (mimo jiné jeho jméno najdete pod odpovědmi Právní poradny SMS ČR), jsme se pro naše čtenáře rozhodli připravit cyklus článků, ve kterých vás s jednotlivými ustanoveními obecního zřízení postupně seznámíme.
§ 27
(1) Každá obec má svůj název; ke změně názvu obce dává souhlas Ministerstvo vnitra na návrh obce.
(2) Názvy mají též části obce. Část obce je evidenční jednotka vytvářená budovami s čísly popisnými a čísly evidenčními (§ 31) přidělenými v jedné číselné řadě, která leží v jednom souvislém území. Názvy částí obce jsou zpravidla převzaty z názvu zaniklých obcí, osad nebo z názvů historicky vzniklých území, na nichž se tyto části obce nacházejí.
Komentované ustanovení upravuje jednak název obce, jednak definici části obce a její název.
Název obce a jeho změny
Skutečnost, že každá obec musí mít svůj vlastní název, vyplývá vedle komentovaného ustanovení též z § 132-135 a dalších souvisejících ustanovení nového občanského zákoníku. Názvy obcí obvykle vychází z historických pojmenování předmětného území či jiných historických, geografických či socioekonomických charakteristik.
Obec se může podle § 135 nového občanského zákoníku domáhat ochrany svého názvu před neoprávněnými zásahy do tohoto názvu a do její pověsti a odstranění následků takového neoprávněného zásahu.
Komentované ustanovení vyžaduje při změně názvu souhlas Ministerstva vnitra. Souhlas Ministerstva vnitra je úkonem podle části čtvrté správního řádu a obec jej musí získat před finálním rozhodnutím o změně názvu, protože bez něj nesplní zákonné podmínky pro rozhodnutí o změně.
Podle důvodové zprávy k návrhu zákona o obcích je důvodem požadavku souhlasu Ministerstva vnitra předcházení vzniku více obcí se stejným názvem. Historicky na území ČR existuje nezanedbatelné množství obcí, které nesou stejný název jako jiná obec. V praktickém užívání se k názvu takové obce obvykle pro jednoznačnou identifikaci přidává označení obce s rozšířenou působností nebo okresu, do jejichž správního obvodu či území obec spadá. Proto lze za nepřípustnou považovat takovou změnu názvu, která by vytvořila shodu v rámci jednoho správního obvodu ORP nebo jednoho okresu. V ostatních případech by i v případě shody nového názvu s jinou existující obcí v ČR mělo převážit právo obce na samosprávu a souhlas být udělen.
Platí, že název obce by jako její základní identifikační znak měl být stabilní a měnit se pouze výjimečně. Proto lze odmítnutí udělení souhlasu Ministerstva vnitra považovat za legitimní i v případě, že bude jeho důvodem zabránění nežádoucím excesům, jako je volba názvu, který je obecně považován za nevhodný, nebo časté změny názvu bez racionálního zdůvodnění. Při změně názvu je nutné dodržet též § 29 odst. 1 zákona o obcích, podle nějž se název obce uvádí vždy v českém jazyce.
Ačkoliv to zákon o obcích nestanoví výslovně, spadá rozhodnutí o změně názvu obce do vyhrazené pravomoci zastupitelstva. Podle § 84 odst. 2 písm. s) zákona o obcích totiž do vyhrazené pravomoci zastupitelstva spadá rozhodování o zřízení a názvech částí obce a o názvech ulic a dalších veřejných prostranství. Z toho lze logickým výkladem a minori ad maius dovodit, že zastupitelstvu je vyhrazeno též rozhodování o změně názvu obce.
Část obce a její název
Svůj název mají podle odstavce 2 také části obce. Komentované ustanovení je vymezuje pouze obecně jako evidenční jednotky vytvářené budovami s čísly popisnými a čísly evidenčními přidělenými v jedné číselné řadě, které leží v jednom souvislém území. Pravidla pro přidělování čísel popisných a čísel evidenčních upravuje § 31 odst. 1-3 zákona o obcích. Ačkoliv je to v praxi obvyklé, vymezení částí obce nemusí souhlasit s hranicemi katastrálních území.
Části obce jsou pouze evidenčními jednotkami územního charakteru. Netvoří správní obvod a nemají žádné vlastní orgány. Podstatně se tedy liší od městských obvodů nebo městských částí územně členěných statutárních měst. Z hlediska samosprávného rozhodování je vymezení částí obce relevantní pouze tak, že je nutným předpokladem pro zřízení osadního výboru ve smyslu § 120 zákona o obcích.
Rozhodnutí o zřízení a názvu části obce spadá podle § 84 odst. 2 písm. s) do vyhrazené pravomoci zastupitelstva obce. Při rozhodování o názvu části obce je nutné dodržet též § 29 odst. 1 zákona o obcích, podle nějž se název částí obce uvádí vždy v českém jazyce.
Komentované ustanovení nezávazně deklaruje, že názvy částí obce jsou zpravidla převzaty z názvu zaniklých obcí, osad nebo z názvů historicky vzniklých území, na nichž se tyto části obce nacházejí. Rozhodnutí o názvech částí obce a jejich změnách nepodmiňuje souhlasem žádného jiného orgánu.
Pokud by zastupitelstvo obce schválilo název místní části, který není v českém jazyce nebo který je z jiného důvodu nepřijatelný (název hanlivý, diskriminační apod.), bylo by na místě vůči předmětnému usnesení zastupitelstva uplatnit dozorovou pravomoc Ministerstva vnitra podle § 124 zákona o obcích.