§ 27: Název obce a části obce

Komentované ustanovení upravuje jednak název obce, jednak definici části obce a její název.

Název obce a jeho změny

Skutečnost, že každá obec musí mít svůj vlastní název, vyplývá vedle komentovaného ustanovení též z § 132-135 a dalších souvisejících ustanovení nového občanského zákoníku. Názvy obcí obvykle vychází z historických pojmenování předmětného území či jiných historických, geografických či socioekonomických charakteristik.

Obec se může podle § 135 nového občanského zákoníku domáhat ochrany svého názvu před neoprávněnými zásahy do tohoto názvu a do její pověsti a odstranění následků takového neoprávněného zásahu.

Komentované ustanovení vyžaduje při změně názvu souhlas Ministerstva vnitra. Souhlas Ministerstva vnitra je úkonem podle části čtvrté správního řádu a obec jej musí získat před finálním rozhodnutím o změně názvu, protože bez něj nesplní zákonné podmínky pro rozhodnutí o změně.

Podle důvodové zprávy k návrhu zákona o obcích je důvodem požadavku souhlasu Ministerstva vnitra předcházení vzniku více obcí se stejným názvem. Historicky na území ČR existuje nezanedbatelné množství obcí, které nesou stejný název jako jiná obec. V praktickém užívání se k názvu takové obce obvykle pro jednoznačnou identifikaci přidává označení obce s rozšířenou působností nebo okresu, do jejichž správního obvodu či území obec spadá. Proto lze za nepřípustnou považovat takovou změnu názvu, která by vytvořila shodu v rámci jednoho správního obvodu ORP nebo jednoho okresu. V ostatních případech by i v případě shody nového názvu s jinou existující obcí v ČR mělo převážit právo obce na samosprávu a souhlas být udělen.

Platí, že název obce by jako její základní identifikační znak měl být stabilní a měnit se pouze výjimečně. Proto lze odmítnutí udělení souhlasu Ministerstva vnitra považovat za legitimní i v případě, že bude jeho důvodem zabránění nežádoucím excesům, jako je volba názvu, který je obecně považován za nevhodný, nebo časté změny názvu bez racionálního zdůvodnění. Při změně názvu je nutné dodržet též § 29 odst. 1 zákona o obcích, podle nějž se název obce uvádí vždy v českém jazyce.

Ačkoliv to zákon o obcích nestanoví výslovně, spadá rozhodnutí o změně názvu obce do vyhrazené pravomoci zastupitelstva. Podle § 84 odst. 2 písm. s) zákona o obcích totiž do vyhrazené pravomoci zastupitelstva spadá rozhodování o zřízení a názvech částí obce a o názvech ulic a dalších veřejných prostranství. Z toho lze logickým výkladem a minori ad maius dovodit, že zastupitelstvu je vyhrazeno též rozhodování o změně názvu obce.

Část obce a její název

Svůj název mají podle odstavce 2 také části obce. Komentované ustanovení je vymezuje pouze obecně jako evidenční jednotky vytvářené budovami s čísly popisnými a čísly evidenčními přidělenými v jedné číselné řadě, které leží v jednom souvislém území. Pravidla pro přidělování čísel popisných a čísel evidenčních upravuje § 31 odst. 1-3 zákona o obcích. Ačkoliv je to v praxi obvyklé, vymezení částí obce nemusí souhlasit s hranicemi katastrálních území.

Části obce jsou pouze evidenčními jednotkami územního charakteru. Netvoří správní obvod a nemají žádné vlastní orgány. Podstatně se tedy liší od městských obvodů nebo městských částí územně členěných statutárních měst. Z hlediska samosprávného rozhodování je vymezení částí obce relevantní pouze tak, že je nutným předpokladem pro zřízení osadního výboru ve smyslu § 120 zákona o obcích.

Rozhodnutí o zřízení a názvu části obce spadá podle § 84 odst. 2 písm. s) do vyhrazené pravomoci zastupitelstva obce. Při rozhodování o názvu části obce je nutné dodržet též § 29 odst. 1 zákona o obcích, podle nějž se název částí obce uvádí vždy v českém jazyce.

Komentované ustanovení nezávazně deklaruje, že názvy částí obce jsou zpravidla převzaty z názvu zaniklých obcí, osad nebo z názvů historicky vzniklých území, na nichž se tyto části obce nacházejí. Rozhodnutí o názvech částí obce a jejich změnách nepodmiňuje souhlasem žádného jiného orgánu.

Pokud by zastupitelstvo obce schválilo název místní části, který není v českém jazyce nebo který je z jiného důvodu nepřijatelný (název hanlivý, diskriminační apod.), bylo by na místě vůči předmětnému usnesení zastupitelstva uplatnit dozorovou pravomoc Ministerstva vnitra podle § 124 zákona o obcích.