§ 21: Oddělení části obce

Komentované ustanovení stanoví podmínky pro vznik nové obce oddělením části obce. Oddělení části obce je vedle změny nebo zrušení vojenského újezdu jedním ze způsobů, jak může podle § 20a zákona o obcích vzniknout nová obec a dojít tak k nárůstu počtu obcí.

S ohledem na vysokou decentralizaci samosprávy v ČR klade zákon pro oddělení části obce přísné podmínky ohledně území a počtu obyvatel. Podmínky přitom musí po oddělení splňovat jak nově vzniklá obec, tak původní „zbytková“ obec, což brání nucenému vyčlenění určité menší části z větší obce. Rozhodnutí navíc musí být odsouhlaseno dotčenými občany v referendu.

Územní podmínky

Oddělující se část obce i „zbytková“ obec musí mít samostatné katastrální území sousedící nejméně se dvěma obcemi nebo jednou obcí a cizím státem a tvořící souvislý územní celek.

Podmínka samostatného katastrálního území zachovává územní skladebnost podle zákona o územně správním členění státu na vertikále stát – kraj – správní obvody obcí s rozšířenou působností – území obcí a vojenských újezdů – katastrální území. Z toho důvodu je na místě považovat za přípustné i oddělení části obce o více katastrálních územích.

Sousedství s nejméně dvěma obcemi nebo jednou obcí a cizím státem a souvislost územního celku vyžaduje zákon proto, aby nevznikaly obecní enklávy a exklávy, které by byly problematické z hlediska územního rozvoje obce, zajišťování její dopravní obslužnosti nebo vodovodních a kanalizačních sítí.

Podmínka počtu občanů

Oddělující se část obce i „zbytková“ obec musí mít dále alespoň 1000 občanů. Tato hranice bývá odborníky kritizována jako příliš vysoká. Vzhledem k tomu, že podle údajů ČSÚ k 1. 1. 2022 mělo alespoň 1000 obyvatel (tj. občanů + všech přihlášených cizinců s trvalým či přechodným pobytem) pouze 1489 obcí, tj. 23,8 % ze všech, a mediánový počet obyvatel obce v ČR je 440, nelze tak vysokou hranici racionálně odůvodnit.

Ústavní soud ČR ve svém nálezu ze dne 19. 4. 2010, sp. zn. IV. ÚS 1403/09, nicméně hranici 1000 obyvatel uznal jako ústavně konformní, neboť ačkoliv podle něj nelze právo na samosprávu striktně pojit pouze s aktuálně existujícími samosprávnými subjekty, má rozlišování mezi obcemi existujícími a obcemi nově vznikajícími (a tedy stanovení přísných podmínek pro vznik nové obce) svůj racionální základ.

Zároveň Ústavní soud vyslovil závěr, že při stanovení počtu obyvatel je třeba vycházet nejen z definice občana obce ve smyslu § 16 zákona o obcích jako fyzické osoby, která je státním občanem ČR a je v obci hlášena k trvalému pobytu, ale zahrnout též osoby, kterým ve smyslu § 17 zákona o obcích přiznává politická práva na místní úrovni mezinárodní smlouva (takovou mezinárodní smlouvou je v současné době pouze Smlouva o fungování Evropské Unie).

Splnění podmínky počtu obyvatel obce se posuzuje ke dni zasedání zastupitelstva, na němž je projednáván návrh přípravného výboru na konání místního referenda o oddělení části obce (viz. níže).

Místní referendum

Poslední podmínkou je udělení souhlasu občanů oddělované části obce s oddělením v místním referendu. Místní referendum musí vyvolat svým návrhem přípravný výkon složený z nejméně třech občanů, kteří dosáhli alespoň 18 let, a mají trvalý pobyt v části, která se zamýšlí oddělit.

Návrh přípravného výboru musí podpořit svým podpisem zákonem vyžadovaný podíl oprávněných osob odvislý od počtu obyvatel příslušné části obce, která se chce oddělit. V částech s méně než 3 000 obyvateli je potřeba alespoň 30 % oprávněných osob, v částech do 20 000 obyvatel alespoň 20 % oprávněných osob, v částech do 200 000 obyvatel alespoň 10 % oprávněných osob, a v částech nad 200 000 obyvatel (pouze hypoteticky, protože tolik obyvatel nemají ani největší městské části Hlavního města Prahy) alespoň 6 % oprávněných osob. Počet oprávněných osob pro účely stanovení hranice potřebné podpory návrhu přípravného výboru se podle § 55 zákona o místním referendu zjišťuje z počtu obyvatel v dané části podle stavu k 1. lednu toho roku, v němž byl návrh přípravného výboru podán.

Po podání je návrh posouzen obecním úřadem, a pokud je bezvadný, je předložen radou k projednání zastupitelstvu na jeho nejbližším zasedání. Zastupitelstvo pak rozhodne o vyhlášení místního referenda, nebo rozhodně o tom, že místní referendum nevyhlásí, pokud o navržené otázce nelze místní referendum konat (např. pokud část obce, jejíž oddělení je navrženo, nesplňuje výše uvedené podmínky).

§ 48 odst. 3 zákona o místním referendu stanoví pro případ oddělení obce zvláštní kvórum, kdy pro přijetí rozhodnutí musí hlasovat nadpoloviční většina všech oprávněných osob zapsaných v seznamu oprávněných osob pro hlasování. Zákon tedy vyžaduje pro oddělení části obce vysokou aktivní podporu občanů této části obce. Pokud se nadpoloviční většina všech oprávněných osob vysloví proti oddělení, je takové rozhodnutí závazné ve smyslu § 49 zákona o místním referendu a praktickým důsledkem je nemožnost v období příštích 24 měsíců konat další referendum o oddělení též části obce.

Proti nezákonnostem v rámci procesu přípravy a konání místního referenda se lze bránit podle § 57-58 zákona o místním referendu. § 57 zákona o místním referendu umožňuje soudní obranu přípravného výboru v případě nesprávného postupu obecního úřadu nebo zastupitelstva obce vůči návrhu na vyhlášení místního referenda. § 58 zákona o místním referendu pak stanoví možnost oprávněných osob podat k soudu návrh na vyslovení neplatnosti hlasování nebo neplatnosti rozhodnutí v místním referendu, pokud mají za to, že došlo k takovému porušení ustanovení zákona o místním referendu, které mohlo ovlivnit jeho výsledek, nebo že bylo konáno místní referendum o věci, která nepatří do samostatné působnosti obce, nebo o níž místní referendum nelze konat.

V souvislosti s místním referendem se mohou oprávněné osoby domáhat také ochrany ve věcech seznamů voličů (z něhož vzniká seznam oprávněných osob) podle § 88 soudního řádu správního.

K projednání všech návrhů ve věcech místního referenda je věcně příslušný krajský soud. Proti rozhodnutí krajského soudu je přípustná kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu ČR.

Další činnost přípravného výboru

Odstavec 3 komentovaného ustanovení svěřuje pro případ místního referenda o oddělení části obce přípravnému výboru další činnosti nad rámec návrhu na uspořádání místního referenda.

Z hlediska nově vznikající obce je klíčové, že se přípravný výbor podílí na přípravě návrhu na oddělení části obce, a jedná za nově vznikající obec při uzavírání dohody o rozdělení majetku před podáním návrhu na oddělení krajskému úřadu. Zákon tedy činí z přípravného výboru určitou provizorní politickou reprezentaci prozatím neexistující obce, jejíž legitimita vychází ze schválení jejího návrhu na oddělení v místním referendu.

Návrh na oddělení části obce podává na základě kladného výsledku místního referenda obec, jejíž část se odděluje – rozhodnutí o podání návrhu spadá do zbytkové kompetence rady obce ve smyslu § 102 odst. 3 zákona o obcích. Pokud obec návrh nepodá, nebo podá návrh s nepřípustnými změnami rozpornými s rozhodnutím přijatým v místním referendu, může řádný návrh do 30 dnů podat každý občan.

Přípravný výbor je účastníkem řízení o oddělení části obce před krajským úřadem, které upravuje § 22 zákona o obcích. Vzhledem k tomu, že nemá právní subjektivitu, stanoví komentované ustanovení výslovně, že návrh ke krajskému úřadu podat nemůže – to však nebrání, aby v případě nečinnosti nebo vadného návrhu obce podal návrh některý z členů přípravného výboru jako občan.