§ 18: Území obce

Komentované ustanovení zakotvuje do zákona o obcích jednak územní členění České republiky na jednotlivé obce s možností výjimek stanovených zvláštním zákonem, jednak institut katastrálního území.

Územní členění ČR

Členění České republiky na obce, které jsou základními územními samosprávnými celky, a kraje, které jsou vyššími územními samosprávnými celky, vychází z čl. 99 Ústavy ČR. Území je spolu s občany obce základním prvkem nutným pro existenci obce jako územního samosprávného celku (viz. čl. 100 odst. 1 Ústavy ČR).

Přestože to čl. 99 Ústavy ČR nepředpokládá, z čehož vychází odborné debaty o ústavní přípustnosti takového stavu, umožňuje komentované ustanovení, aby zvláštní zákon vymezil části území státu, které nejsou součástí žádné obce. V souladu s poznámkou pod čarou je jediným takovým zvláštním zákonem zákon o zajišťování obrany ČR, který zavádí vojenské újezdy jako vymezené části území státu určené k zajišťování obrany státu a k výcviku ozbrojených sil.

Území vojenských újezdů nejsou součástí žádné obce, jsou však součástí krajů. Na území vojenských újezdů není vykonáváno právo na samosprávu a nelze se zde přihlásit k trvalému pobytu. Státní správu zde vykonává újezdní úřad v čele s přednostou z řad profesionálních vojáků – v současné době mají všechny vojenské újezdy přednostu újezdního úřadu v hodnosti podplukovníka, tedy spadajícího mezi vyšší důstojníky.

V současnosti zákon o zajišťování obrany ČR vymezuje čtyři vojenské újezdy – Boletice v Jihočeském kraji, Březina v Jihomoravském kraji, Hradiště v Karlovarském kraji a Libavá v Olomouckém kraji. Významnou změnu v oblasti vojenských újezdů přinesl zákon č. 15/2015 Sb., kterým byl zrušen vojenský újezd Brdy a zmenšena území ostatních vojenských újezdů.

S vyjímkou území vojenských újezdů je každá část území ČR součástí právě jedné obce a každá obec je součástí právě jednoho kraje, území obcí ani krajů se tedy vzájemně nepřekrývají.

Členění podle územních samosprávných celků respektuje také zákon o územně správním členění státu, který člení území státu pro účely výkonu státní správy, a proto pracuje vedle krajů a obcí též s úrovní správního obvodu obce s rozšířenou působností.

Změny území obcí (formou sloučení obcí, připojení obce, oddělením části obce nebo jiné změny hranic obcí) upravují ustanovení § 19-26 zákona o obcích.

Katastrální území

Pojem katastrálního území vychází primárně § 2 písm. h) katastrálního zákona, který jej definuje jako technickou jednotku, kterou tvoří místopisně uzavřený a v katastru nemovitostí společně evidovaný soubor nemovitostí (terminologií nového občanského zákoníku jde o soubor hmotných nemovitých věcí, tj. pozemků a samostatných staveb).

Podle komentovaného ustanovení musí mít obec alespoň jedno katastrální území. Tomu odpovídá i § 21 zákona o obcích upravující oddělení části obcí, který umožňuje oddělení pouze takové části obce, která má samostatné katastrální území. Maximální možný počet katastrálních území zákon neupravuje – nejvyšší počet katastrálních území z existujících obcí má Hlavní město Praha (celkem 112).

Katastrální území sama o sobě nejsou samosprávným ani správním obvodem. Současná právní úprava nicméně umožňuje výčtem katastrálních území vymezit území každé obce (stejně jako území vojenského újezdu, jak předpokládá § 1 odst. 4 zákona o územně správním členění státu). § 26a zákona o obcích totiž stanoví, že je-li území obce nebo jeho část součástí katastrálního území jiné obce, vyzve Ministerstvo vnitra dotčené obce, aby do 1 roku uzavřely dohodu o změně hranic, a pokud k uzavření dohody nedojde, rozhodne o změně hranic samo z moci úřední. Hranice katastrálních území však nemusí respektovat městské části a městské obvody územně členěných statutárních měst.