Zákon o obcích je páteřním předpisem komunálního práva, bez jehož důkladné znalosti se v praxi nedá obejít. Ve spolupráci s Dominikem Hrubým, který se této oblasti dlouhodobě věnuje (mimo jiné jeho jméno najdete pod odpovědmi Právní poradny SMS ČR), jsme se pro naše čtenáře rozhodli připravit cyklus článků, ve kterých vás s jednotlivými ustanoveními obecního zřízení postupně seznámíme.
§ 17
Oprávnění uvedená v § 16 má i fyzická osoba, která dosáhla věku 18 let, je cizím státním občanem a je v obci hlášena k trvalému pobytu, stanoví-li tak mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána a která byla vyhlášena.
Komentované ustanovení stanoví, že práva spojená s postavením občana obce mohou mít i cizí státní občané, pokud jsou v obci hlášeni k trvalému pobytu a tato práva jim přiznává vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je České republika vázána. Deklaruje tak právní stav, který plyne obecně z čl. 1 odst. 2 Ústavy ČR, podle nějž ČR dodržuje závazky vyplývající z mezinárodního práva, a z čl. 10 Ústavy ČR, podle nějž vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je Česká republika vázána, jsou součástí právního řádu, a stanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použije se mezinárodní smlouva.
Zakotvení komentovaného ustanovení do zákona o obcích komplexním pozměňovacím návrhem výboru pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí při jeho schvalování v Poslanecké sněmovně bylo nepochybně motivováno očekávaným vstupem ČR do EU v následujících letech. Dosud jedinou mezinárodní smlouvou ve smyslu čl. 10 Ústavy ČR a komentovaného ustanovení, která je relevantní z pohledu komentovaného ustanovení, je Smlouva o fungování Evropské Unie (dále jen „SFEU)“.
Relevantní ustanovení SFEU přiznávají předmětná práva pouze občanům EU, tedy občanům 27 členských států EU – kromě ČR jde o občany Belgie, Bulharska, Dánska, Estonska, Finska, Francie, Chorvatska, Irska, Itálie, Kypru, Litva, Lotyšska, Lucemburska, Maďarska, Malty, Německa, Nizozemska, Polska, Portugalska, Rakouska, Rumunska, Řecka, Slovenska, Slovinska, Španělska a Švédska. V současné době tedy komentované ustanovení nepřiznává předmětná práva např. občanům států Evropského hospodářského prostoru, Švýcarska, USA nebo Ukrajiny.
Právo volit a právo hlasovat v místním referendu
Podle čl. 20 odst. 2 písm. b) SFEU mají občané EU mj. právo volit a být voleni ve volbách do Evropského parlamentu a v obecních volbách v členském státě, v němž mají bydliště, za stejných podmínek jako státní příslušníci tohoto státu. Pasivní i aktivní volební právo v obecních volbách přiznává občanům EU též čl. 22 odst. 1 SFEU. Bližší úpravu volebního práva občanů EU v obecních volbách obsahuje předpis sekundárního práva – směrnice Rady 94/80/ES ze dne 19. prosince 1994, kterou se stanoví pravidla pro výkon práva volit a práva být volen v obecních volbách pro občany Unie s bydlištěm v členském státě, jehož nejsou státními příslušníky.
Na vnitrostátní úrovni upravuje podmínky volebního práva pro volby do zastupitelstev obcí zákon o volbách do zastupitelstev obcí (dále jen „volební zákon“). § 4 odst. 1 volebního zákona přiznává právo volit státnímu občanovi jiného státu, jemuž právo volit přiznává mezinárodní úmluva, kterou je ČR vázána a která byla vyhlášena ve Sbírce mezinárodních smluv, a který v den voleb, a konají-li se volby ve dvou dnech, druhý den voleb, je držitelem potvrzení o přechodném pobytu na území nebo povolení k trvalému pobytu a je přihlášen k pobytu v této obci a dosáhl věku nejméně 18 let (do zastupitelstva městského obvodu nebo městské části má stejně jako v případě českých státních občanů právo volit ten volič z řad cizích státních občanů, který je v den voleb přihlášen k trvalému či přechodnému pobytu v tomto městském obvodu nebo městské části).
Obdobně jako komentované ustanovení dříve volební zákon výslovně přiznával volební právo pouze cizincům-občanům EU s trvalým pobytem, nikoliv cizincům-občanům EU s přechodným pobytem. Krajský soud v Brně svým usnesením č. j. 64 A 6/2014-20, které bylo též publikováno ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ČR pod č. 3161/2015 Sb. NSS, však vyslovil, že znění relevantních ustanovení SFEU a příslušné směrnice odpovídá pouze takový výklad, podle nějž pro přiznání volebního práva postačí též přihlášení se k přechodnému pobytu v příslušné obci.
KS v Brně své rozhodnutí odůvodnil především kvalitativní odlišností kategorie trvalého pobytu občana ČR podle zákona o evidenci obyvatel, která je čistě evidenčním údajem, a kategorie trvalého pobytu cizince podle zákona o pobytu cizinců na území ČR, pro jejíž naplnění je nutné splnit netriviální zákonné podmínky (mj. typicky nepřetržitý pobyt na území ČR po dobu alespoň 5 let). Vnitrostátní úpravu tedy prohlásil za rozpornou se SFEU, neboť nepřiznává občanům EU volební právo za stejných podmínek jako občanům ČR.
Z nyní platného a účinného znění volebního zákona již bez jakýchkoliv pochybností vyplývá, že právo volit a být volen do zastupitelstva obce mají jak občané EU, kteří jsou držitelem povolení k trvalému pobytu, tak občané EU, kteří jsou držitelem potvrzení o přechodném pobytu, pokud jsou starší 18 let a jsou přihlášeni v obci. Pro tyto voliče platí totožné překážky výkonu volebního práva (volební zákon nestanoví žádnou zvláštní překážku pouze pro voliče z řad cizinců).
Občané EU mohou být zvoleni do zastupitelstva obce i do rady obce, podle § 103 odst. 2 zákona o obcích se však nemohou stát starostou či místostarostou. Pokud by zastupitelstvo zvolilo starostou či místostarostou člena zastupitelstva, který není občanem ČR, šlo by o usnesení v samostatné působnosti rozporné se zákonem a Ministerstvo vnitra by proti němu uplatnilo svou dozorovou pravomoci ve smyslu § 124 zákona o obcích.
Úprava § 103 odst. 2 zákona o obcích je v souladu s čl. 5 odst. 3 směrnice, kterou se stanoví pravidla pro výkon práva volit a práva být volen v obecních volbách pro občany Unie s bydlištěm v členském státě, jehož nejsou státními příslušníky – podle něj členské státy mohou mj. stanovit, že do funkce předsedy, jeho zástupce či náhradníka nebo člena předsednictva výkonného orgánu základního územního samosprávného celku mohou být zvoleni pouze jejich státní příslušníci, pokud jsou tyto osoby voleny pro výkon těchto funkcí na dobu trvání svého mandátu.
Ačkoliv směrnice umožňuje členským státům stanovit podmínku státního občanství příslušného státu též pro dočasný a prozatímní výkon funkce předsedy, jeho zástupce či náhradníka nebo člena předsednictva výkonného orgánu základního územního samosprávného celku, český zákon o obcích takové omezení nestanoví. Zákonu tedy neodporuje, pokud zastupitelstvo pověří zvoleného zastupitele, který není občanem ČR, výkonem pravomoci starosty podle § 103 odst. 6 věta poslední zákona o obcích.
Z vnitrostátní úpravy pak vyplývá občanům jiných členských států EU přihlášeným v obci též právo hlasovat v místním referendu. § 2 zákona o místním referendu totiž toto právo navazuje právě na aktivní volební právo ve volbách do zastupitelstva obce.
Ostatní práva občana obce
- 16 odst. 2 písm. c) až g) zákona o obcích přiznává občanům obce, kteří dosáhli věku 18 let, vedle práva volit a být volen do zastupitelstva obce a práva hlasovat v místním referendu též další konkrétní politická práva:
- právo vyjadřovat na zasedání zastupitelstva obce v souladu s jednacím řádem svá stanoviska k projednávaným věcem,
- právo vyjadřovat se k návrhu rozpočtu obce a k závěrečnému účtu obce za uplynulý kalendářní rok, a to buď písemně ve stanovené lhůtě, nebo ústně na zasedání zastupitelstva obce,
- právo nahlížet do rozpočtu obce a do závěrečného účtu obce za uplynulý kalendářní rok, do usnesení a zápisů z jednání zastupitelstva obce, do usnesení rady obce, výborů zastupitelstva obce a komisí rady obce a pořizovat si z nich výpisy,
- právo požadovat projednání určité záležitosti v oblasti samostatné působnosti radou obce nebo zastupitelstvem obce; je-li žádost podepsána nejméně 0,5 % občanů obce, musí být projednána na jejich zasedání nejpozději do 60 dnů, jde-li o působnost zastupitelstva obce, nejpozději do 90 dnů,
- právo podávat orgánům obce návrhy, připomínky a podněty; orgány obce je vyřizují bezodkladně, nejdéle však do 60 dnů, jde-li o působnost zastupitelstva obce, nejpozději do 90 dnů.
SFEU výše zmíněná práva – s ohledem na jejich poměrně vysokou míru kazuističnosti zcela logicky – neupravuje. Lze se tedy setkat se výkladem, že čistě na základě textace komentovaného ustanovení tato práva občanům EU přihlášeným v obci nenáleží. S takovým závěrem však nelze souhlasit.
Hlavním argumentem ve prospěch přiznání práv stanovených § 16 odst. 2 písm. c) až g) zákona o obcích také občanům EU přihlášeným v obci je textace samotných ustanovení SFEU. Čl. 20 odst. 2 písm. b) i čl. 22 odst. 1 SFEU stanoví právo občana EU volit a být volen v obecních volbách ve státě, jehož není občanem a má zde bydliště, za stejných podmínek jako státní příslušníci daného státu.
Požadavek stejných podmínek musí být vykládán komplexně, tj. tak, že pokrývá nejen formální podmínky aktivního i pasivního volebního práva (např. věková hranice, potřebný vztah v obci, podmínky pro možnost kandidatury), ale také jeho materiální rovinu.
Předmětná práva nepochybně mají svůj svébytný význam, např. pro politickou participaci v rovině občanské společnosti, vedle toho však všechna nepochybně mohou plnit roli jakéhosi předpolí pro výkon volebního práva (případně pro výkon práva hlasovat v místním referendu), a to ať už v aktivní (mohou sloužit k získávání podkladů pro informované rozhodnutí ve volbách do zastupitelstva obce) či pasivní formě (mohou sloužit k otevření určitých témat neřešených z vůle zastupitelstva, k získání pozornosti nebo k získání informací pro výběr témat a stylu volební kampaně).
Pokud vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je ČR vázána, přiznává určitému okruhu cizích státních občanů právo volit, navíc výslovně za stejných podmínek jako občanům ČR, je nutné komentované ustanovení vykládat tak, že jsou jim přiznána též práva podle § 16 odst. 2 písm. c) až g) zákona o obcích. V opačném případě by cizí státní občané byli tím, že předmětnými právy nedisponují, nezanedbatelným způsobem při výkonu svého aktivního i pasivního volebního práva znevýhodněni.
Výkladu ve prospěch přiznání práv podle § 16 odst. 2 písm. c) až g) zákona o obcích také občanům EU přihlášeným v obci pak svědčí také porovnání s § 16 odst. 3 zákona o obcích, který tato práva přiznává všem fyzickým osobám, které dosáhli věku 18 let a vlastní na území obce nemovitou věc.
§ 16 odst. 3 zákona o obcích nestanoví žádné omezení těchto práv ve vazbě na státní občanství. Předmětná práva tedy mají i vlastníci nemovitých věcí na území obce, kteří jsou státním občanem jiných států, než jsou členské státy EU. Vlastnictví nemovité věci lze přitom považovat za o poznání slabší pouto k obci a k jejímu politickému rozhodování, než je přihlášení v obci. A minori ad maius pak předmětná práva musí náležet i osobám, které jsou v obci přihlášeny, a mezinárodní smlouva jim přiznává právo volit do jejího zastupitelstva.
%20PRO%20STAROSTY%202024.png)
