Zákon o obcích je páteřním předpisem komunálního práva, bez jehož důkladné znalosti se v praxi nedá obejít. Ve spolupráci s Dominikem Hrubým, který se této oblasti dlouhodobě věnuje (mimo jiné jeho jméno najdete pod odpovědmi Právní poradny SMS ČR), jsme se pro naše čtenáře rozhodli připravit cyklus článků, ve kterých vás s jednotlivými ustanoveními obecního zřízení postupně seznámíme.
§ 1
Obec je základním územním samosprávným společenstvím občanů; tvoří územní celek, který je vymezen hranicí území obce.
Úvodní ustanovení zákona o obcích v návaznosti na čl. 99 Ústavy definuje obec jako základní jednotku místní samosprávy vymezenou kombinací personálního a teritoriálního aspektu. Teritoriální složku představuje území obce (blíže § 18-26a zákona o obcích), personální pak především občané obce, ale také další osoby se zákonem předpokládaným vztahem k obci (především vlastníci nemovitostí na území obce a někteří cizinci s trvalým či přechodným pobytem v obci, blíže § 16 a 17 zákona o obcích a § 4 zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí).
Ústavní základ územní samosprávy
Existence územní samosprávy je v České republice zaručena čl. 8 Ústavy – v pojetí Ústavy tedy patří mezi nezměnitelné náležitosti demokratického právního státu ve smyslu čl. 9 odst. 2 Ústavy. To odpovídá demokratickému principu budování veřejné moci zdola, na občanském základě. Zároveň jde o projev decentralizace veřejné moci.
Tradice místní samosprávy na území dnešní České republiky sahá dokonce před vznik samostatného Československého státu roku 1918. V době nesvobody v letech 1945-1990 však obce jako samosprávné jednotky neexistovaly. Na lokální úrovni působily tzv. místní národní výbory, které byly článkem centralizovaného systému veřejné moci – viz. vládní nařízení č. 4/1945 Sb., o volbě a pravomoci národních výborů, které stanovilo jednak hierarchický vztah mezi místním, okresním a zemským národním výborem, jednak podřízenost všech národních výborů (jakožto orgánů státní správy) vládě.
Místní samospráva byla obnovena v listopadu 1990, kde se na základě ústavního zákona č. 294/1990 Sb. a zákona č. 367/1990 Sb., konaly po mnoha letech první volby do obecních zastupitelstev.
Působnost obce jako samosprávného společenství
Rozsah záležitostí spadajících do samosprávné působnosti obcí (tzv. samostatné působnosti) nelze definovat konečným výčtem – obecné vymezení nabízí především § 35 odst. 1 zákona o obcích, podle nějž sem patří záležitosti, které jsou v zájmu obce a občanů obce, pokud nejsou zákonem svěřeny krajům nebo pokud nejde o přenesenou působnost orgánů obce nebo o působnost, která je zvláštním zákonem svěřena správním úřadům jako výkon státní správy, a dále záležitosti, které do samostatné působnosti obce výslovně svěří zákon.
§ 35 odst. 2 zákona o obcích pak nabízí demonstrativní výčet záležitostí spadajících do samostatné působnosti obce, do nějž zahrnuje záležitosti uvedené v § 84, 85 zákona o obcích (ustanovení upravující pravomoc zastupitelstva obce) a 102 zákona o obcích (ustanovení upravující pravomoc rady obce) s výjimkou vydávání nařízení obce, dále pak péči (v územním obvodu obce v souladu s místními předpoklady a zvyklostmi) o vytváření podmínek pro rozvoj sociální péče a pro uspokojování potřeb svých občanů, především uspokojování potřeby bydlení, ochrany a rozvoje zdraví, dopravy a spojů, potřeby informací, výchovy a vzdělávání, celkového kulturního rozvoje a ochrany veřejného pořádku. § 8 zákona o obcích pak stanoví, že pokud zvláštní zákon upravuje působnost obcí a nestanoví, že jde o přenesenou působnost obce, platí, že jde o samostatnou působnost.
Z výše uvedeného je zřejmé, že samostatná působnost obce zahrnuje velmi široké spektrum nejrůznějších činností a agend, jejichž pojítkem je jen a pouze vztah k zájmům obce a jejích občanů.
%20PRO%20STAROSTY%202024.png)
