SMS-služby provozují pro klienty svých pověřenců z řad škol bezplatnou právní poradnu, v níž působí odborníci s rozsáhlou teoretickou i praktickou zkušeností.
Právní poradna pro školy se věnuje všem typům právních problémů, se kterými se vedení škol při své činnosti setkává.
Oslovit ji můžete na adrese skolavpravu@sms-sluzby.cz.
Odpovědi na položené dotazy zpracováváme obvykle ve lhůtě 5 pracovních dnů.
Právní poradna pro školy je zajišťována ve spolupráci s AK Tycová a partneři.
Obracím se na vás s dalším dotazem, který vznikl na základě aktuální situace na naší škole. Kolegové si totiž vzájemně sdělili, jakou výši odměn dostali a v některých případech to způsobilo nevoli a nevraživost. Následně mě oslovila předsedkyně odborové organizace s požadavkem, abychom do kolektivní smlouvy dopsali, že je zaměstnancům zakázáno si sdělovat jakékoliv informace o výši platu a jeho dalších složek. Nemám moc ráda takto tvrdé zákazy, proto bych se chtěla zeptat, zda je vůbec možné takovýto zákaz požadovat, abychom se nedostali do rozporu s legislativou.
Dle čl. 7 odst. 5 SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2023/970 ze dne 10. května 2023 je zakázáno bránit zaměstnancům v tom, aby sdělovali informace o své odměně pro účely prosazování zásady stejné odměny.
Tato směrnice není implementována do právního řádu ČR, tedy není závazná. Nicméně v tomto případě k implementaci ani dojít nemusí, neboť zákoník práce přímo upravuje rozsah povinné mlčenlivosti.
Dle ust. § 303 odst. 2 písm. b) zákoníku práce jsou zaměstnanci škol povinni zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o nichž se dozvěděli při výkonu zaměstnání. Tato mlčenlivost se nevztahuje na výši odměn, neboť se nejedná o skutečnost, o níž se dozvěděli při výkonu zaměstnání.
Mlčenlivost je dále upravena v § 276 odst. 3 a 5 zákoníku práce, v podobě důvěrných informací. Tato mlčenlivost se vztahuje na členy odborové organizace, rady zaměstnanců a zástupce pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Dále musí zaměstnavatel tuto informaci za důvěrnou přímo označit. Zástupci zaměstnanců se však mohou domáhat, aby soud určil, že informace byla za důvěrnou označena bez přiměřeného důvodu.
Zákoník práce dále žádnou mlčenlivost neupravuje. Pokud zaměstnavatel upraví mlčenlivost nad rámec povinností uvedených zákoníku práce, dojde tím uplatnění § 4a zákoníku práce.
㤠4a
(1) Odchylná úprava práv nebo povinností v pracovněprávních vztazích nesmí být nižší nebo vyšší, než je právo nebo povinnost, které stanoví tento zákon nebo kolektivní smlouva jako nejméně nebo nejvýše přípustné.
(2) Podle odstavce 1 může dojít k odchylné úpravě smlouvou, jakož i vnitřním předpisem; k úpravě povinností zaměstnance však smí dojít jen smlouvou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem.
(3) Od ustanovení uvedených v § 363 je možné se odchýlit jen ve prospěch zaměstnance.
(4) Vzdá-li se zaměstnanec práva, které mu tento zákon, kolektivní smlouva nebo vnitřní předpis poskytuje, nepřihlíží se k tomu.“
Výše uvedené ustanovení určuje tzv. relativní kogentnost právních norem zákoníku práce. To znamená, že zaměstnanci nemůže být uložena větší povinnost, než jaká je mu uložena zákonem. Jelikož zákoník práce jasně určuje hranice mlčenlivosti zaměstnanců, není možné tyto hranice dále rozšiřovat.
Pokud bude i přes výše uvedené do pracovní smlouvy zahrnuta mlčenlivost o výši odměny zaměstnance, ten se tímto nemusí řídit. V případě sporu mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, nebude k této doložce přihlížet ani soud.
Vše výše uvedené se vztahuje i na kolektivní smlouvy, neboť ani kolektivní smlouva nemůže určit více povinností, než určuje zákon. K problematice určování povinností zaměstnanců kolektivní smlouvou přikládám komentář k zákoníku práce 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 54, marg. č. 14.
„Jinými slovy, kolektivní smlouva může pouze založit nároky zaměstnanců nad rámec zákonné úpravy (v případech, kde tomu nebrání kogentní norma). Ostatně to je také základní cíl kolektivního vyjednávání; dojednávat pro zaměstnance výhodnější mzdové a ostatní pracovní podmínky. Naproti tomu v individuální smlouvě zaměstnanec na sebe může vzít i více povinností, než mu ukládá zákon (ovšem rovněž za předpokladu, že se pohybujeme v dispozitivní normě).“
