SMS-služby provozují pro klienty svých pověřenců z řad škol bezplatnou právní poradnu, v níž působí odborníci s rozsáhlou teoretickou i praktickou zkušeností.
Právní poradna pro školy se věnuje všem typům právních problémů, se kterými se vedení škol při své činnosti setkává.
Oslovit ji můžete na adrese skolavpravu@sms-sluzby.cz.
Odpovědi na položené dotazy zpracováváme obvykle ve lhůtě 5 pracovních dnů.
Právní poradna pro školy je zajišťována ve spolupráci s AK Tycová a partneři.
Již podruhé se ve škole ztratil telefon té stejné žákyni. Přivolali jsme Policii ČR, její příslušníci ho s námi hledali, ale dále to nechtějí řešit. Tatínek poškozené žákyně by chtěla po škole náhradu škody - prý z pojistného plnění, ale ve školním řádu máme, že si žáci do školy nesmí brát cennosti. Vím, že tatínek nemá šanci cokoliv dostat, spíš bych se chtěla zeptat, o co se můžu opřít při argumentaci? Ztratilo se to v průběhu buď dopoledního vyučování, nebo v průběhu odpoledního pobytu v družině - takže ve škole.
Tato problematika je upravena v § 391 odst. 2 zákoníku práce (dále jen „ZPR“). Dále se toto ust. zákona týká pouze mateřských škol, základních škol a základních uměleckých škol, kterým přikládá odpovědnost za ujmu dětí / žáků, nezávisle na jejich faktické snaze této ujmě předejít.
§ 391 odst. 2 ZPR
„Za škodu, která vznikla dětem v mateřských školách, žákům základních škol a základních uměleckých škol při vyučování nebo v přímé souvislosti s ním, odpovídá právnická osoba vykonávající činnost dané školy; při výchově mimo vyučování ve školském zařízení nebo v přímé souvislosti s ní odpovídá za škodu právnická osoba vykonávající činnost daného školského zařízení.“
Výše uvedené ust. ZPR, tedy určuje, že mateřské, základní a základní umělecké školy mají tzv. objektivní odpovědnost za vznik škody. Tedy mají odpovědnost za škodu, i když ji nezpůsobily.
Dále si dovolím odkázat na jednotlivé pasáže čl., kde je podrobně tato problematika vysvětlena. Celý čl. je dostupný na adrese:
„Ačkoliv se v předmětném ustanovení § 391 ZP hovoří o škodě, máme za to, že je třeba tento pojem vykládat v návaznosti na terminologii NOZ tak, že škodou se v daném případě nemyslí pouze škoda na majetku, ale i nemajetková újma na zdraví nebo životě žáka, případně jiných osobnostních právech, jako je například čest nebo důstojnost.
Je vhodné upozornit na skutečnost, že základní škola a základní umělecká škola odpovídají žákům za jakoukoli škodu, která jim vznikne při vyučování nebo v přímé souvislosti s vyučováním. Jakoukoli škodu je nutné chápat šířeji než škodu podle NOZ (tj. majetkovou újmu) a použít ustanovení zákoníku práce o škodě i na nemajetkovou újmu.
Souhrnně tedy můžeme konstatovat, že základní škola a základní umělecká škola odpovídají:
- za újmu na životě žáka,
- za újmu na zdraví žáka,
- za újmu na cti nebo důstojnosti žáka (tento aspekt osobnosti žáka může být dotčen např. šikanou ze strany spolužáků nebo např. nevhodným chováním vůči žákovi),
- za škodu na majetku žáka.
Jedinou podmínkou odpovědnosti základní školy nebo základní umělecké školy za škodu způsobenou žákovi je pouze vlastní vznik škody (i nemateriální újmy), a to při vyučování nebo v přímé souvislosti s vyučováním.
Vyučování
je nutné vykládat jako činnosti, kterými se zajišťuje vzdělávání a výchova (§ 1 ŠZ) podle školního vzdělávacího programu (např. výuka ve vyučovacích hodinách v budově školy, výuka na exkurzi mimo budovu školy).
Přímou souvislost s vyučováním
představují zejména přestávky před zahájením vyučování (např. § 1 odst. 2 vyhlášky č. 48/2005 Sb., v platném znění), doba 15 minut před dobou shromáždění při akci konané mimo školu (např. § 3 odst. 3 vyhlášky č. 48/2005 Sb., v platném znění), přestávky mezi vyučovacími hodinami (např. § 1 odst. 5 vyhlášky č. 48/2005 Sb., v platném znění), přesuny do školní družiny nebo školní jídelny (§ 6 odst. 3 vyhlášky č. 263/2007 Sb.).
Objektivní odpovědnost školy a školského zařízení
Odpovědnost školy a školských zařízení za škodu způsobenou žákovi (resp. studentovi nebo účastníkovi školského zařízení) je tzv. odpovědností objektivní. To znamená, že pro přiznání náhrady škody je zcela irelevantní (a nezkoumá se), zda ke škodě došlo zaviněně.
Zavinění představuje subjektivní vztah škůdce k předpokládaným následkům a může být jak ve formě úmyslu (tj. škůdce chtěl způsobit škodu), tak ve formě nedbalosti (tj. škůdce škodu nechtěl způsobit, ale neučinil vše, co měl a mohl, aby ke škodě nedošlo).
Vzhledem k tomu, že prvek zavinění se při odpovědnosti školy za škodu způsobenou žákovi (resp. studentovi nebo účastníkovi školského zařízení) nezkoumá, postačí k přiznání náhrady škody prokázání toho, že škoda žákovi vznikla, v jaké výši a že se tomu tak stalo v příčinné souvislosti s vyučováním nebo v přímé souvislosti s ním.
Možnost zproštění se odpovědnosti
Jak bylo uvedeno výše, ZŠ a ZUŠ odpovídají za škodu vzniklou žákovi při vyučování nebo v přímé souvislosti s ním dle § 391 odst. 2 ZP vždy. Jedná se tedy o tzv. odpovědnost absolutně objektivní, které se nelze zprostit.
Jinými slovy, ZŠ a ZUŠ jsou odpovědné za újmu a škodu způsobenou žákovi ZŠ nebo žákovi ZUŠ při vyučování nebo v přímé souvislosti s ním, i když neporušily žádnou právní povinnost.
To např. znamená, že škola je odpovědná za škodu způsobenou žákovi tím, že nehledě na zákaz uvedený ve školním řádu a nehledě na aktivně vykonávaný dohled v době přestávky jeden žák ZŠ jinému žákovi ZŠ rozbije mobilní telefon. Stejně tak škola je odpovědná za úraz žáka ZŠ při skoku do dálky, ke kterému došlo nehledě na dodržení všech pravidel spojených s činností na hřišti a na aktivní vynucování těchto pravidel pedagogem.
Analogicky se absolutně objektivní odpovědnost vztahuje i na školská zařízení, která poskytují výchovu mimo vyučování nebo v přímé souvislosti s ní žákům ZŠ nebo žákům ZUŠ.
Závěrem:
Ze všeho výše uvedeného vyplývá, že MŠ, ZŠ a ZUŠ vždy odpovídají za škodu vzniklou dítěti či žákovi. Pokud rodiče dívky prokáží, že k odcizení telefonu opravdu došlo a zároveň, že k odcizení došlo v při vyučování nebo v přímé souvislosti s ním, má škola povinnost tento telefon uhradit.
