Tři roky s Autorskými právy jednoduše v obci Dlouhé: Písničky na přání nepouštíme. S licencí ale máme větší svobodu

Obec dlouhé najdete ve východní části Českomoravské vrchoviny, kousek od Nového Města na Moravě. Pokud sem někdy zavítáte, máte reálnou šanci, že zde zažijete nějakou milou společenskou akci. Ačkoliv zde žije pouhých 250 obyvatel, stále se tu něco děje. „Je dobré společenskými akcemi lidi stmelovat a upevňovat jejich vztah k obci,“ říká v rozhovoru místostarostka Pavlína Tulisová. A jaké zkušenosti má tato vesnice s projektem Autorská práva jednoduše?

Jak vypadá kulturní a společenský život v obci Dlouhé?

Ještě před covidovou pandemií to u nás žilo po celý rok. Pravidelně začínáme Tříkrálovou sbírkou. Poslední víkend v lednu se konával hasičský ples, na který navazoval zpravidla v únoru dětský karneval, masopustní průvod obcí, a když to sněhové podmínky dovolily, tak i párkové závody. Koncem dubna jsme tu měli tradiční stavění máje spojené s posezením na návsi a hlídáním máje do rozbřesku před útoky omladiny z okolních obcí. Mnoholetou tradicí je zde velikonoční hrkání dětí. Na začátku května organizujeme společně s SDH Dlouhé a místními maminkami pouť k sv. Floriánovi spojenou s oslavou svátku matek.

Další pravidelnou akcí je zahajovací kolo soutěže pro mladé hasiče „O Novoměstský pohár Soptíků“, které se konává koncem května na návsi. V letních měsících pak místní hasiči organizují dva nebo tři taneční výlety. Koncem září se všichni těšíme na Sousedské posezení, což je slavnost pro celou obec.

Jak takové Sousedské posezení probíhá?

Pro děti a mládež vždy připravujeme nějaký program, buď sportovní, nebo výchovný. Např. v loňském roce se nesl v duchu ekovýchovy, kdy si děti, ale i dospělí mohli vyzkoušet třídění odpadků, učili se šetřit vodou, s místním kovářem likvidovali plechovky, naučili se štěpkovat, pokusili se porazit velmistra v ekopexesu nebo nám dokázali, že vědí, co do kterého barevného kontejneru patří. V ekodílničkách z recyklovatelného materiálu si mohli vyrobit něco na památku. Na hřišti pak také probíhá turnaj v kopané mezi zadanými a svobodnými, na který navazuje oblíbená disciplína – přetahování dolního a horního konce obce. Přetahují se ženy, muži i děti.

Do konce roku ještě stihneme společně rozsvítit adventní strom a poslední adventní neděli se sejít v kulturním domě na vánoční besídce.   

Pořádáte i nějaké regionální či jinak ojedinělé akce?

Ano. Naše mládež například pořádá akci s názvem Vesnický kvíz. Když jsme v roce 2018 přemýšleli, jak zvýšit návštěvnost místní hospůdky, kterou se obec rozhodla provozovat, ani nás nenapadlo, jak bude tato akce široko daleko oblíbená. Sjíždí se nám sem soutěžící z okolních obcí i měst. Nedávno proběhl 7. Vesnický kvíz za účasti 15 týmů, což je asi konečná kapacita našeho kulturního domu. Podpora místní hospody je také zajištěná, protože odměnou pro první tři týmy je poukaz její k návštěvě.

Jak jste si poradili s pořádáním akcí v době covidové pandemie?

Vloni v lednu jsme například uspořádali facebookovou soutěž o nejkrásnějšího sněhuláka. Snažili jsme se tak dětem i dospělým zpestřit začátek roku a trochu je rozveselit. Zapojila jsem se i já a společně s paní starostkou jsme před obecním úřadem také jednoho sněhuláka uplácaly. Po obci pak bylo vidět 18 opravdu vydařených sněhových bytostí.

Mělo to pak nějaké pokračování?

Na sněhuláky navázaly naše maminky o Velikonocích, které vymyslely velikonoční stezku s názvem Putování za velikonočním králíčkem okolím obce, na níž rodiny s dětmi plnily úkoly. Nahradila se tím klasická velikonoční pomlázka, která se rovněž kvůli covidu nemohla konat.

A do třetice bych asi zmínila loňské rozloučení s prázdninami s dlouhánským kamínkobraním.

V čem takové kamínkobraní spočívá?

Smyslem této akce bylo dostat děti ven. V okolí obce bylo poschováváno 500 malovaných kamínků. Vrátilo se nám jich 485 a děti s nimi osázely kamenná koryta, která jsme vystěhovali z budovy bývalého chléva, která dnes slouží jako kulturní dům. Musím říct, že nehledaly jenom děti, ale radost z nalezeného kamínku měli i dospělí.

Zmínila jste kulturní dům, k němuž jste nedávno přistavěli venkovní pergolu a přísálí. O provozu víkendové hospůdky už byla také řeč, rovněž jste zde nechali vybudovat nové víceúčelové hřiště. Do společenského života investujete poměrně hodně peněz. Sklízíte za to pozitivní ohlasy od občanů?

Určitě. Během let se nám podařilo vybudovat krásný kulturně společenský areál, kde pořádáme spoustu akcí, i místní občané toto místo využívají k rodinným oslavám. Myslíme si, že je dobré společenskými akcemi stmelovat a upevňovat vztah obyvatel k rodné obci. V obci nemáme bohužel žádné volné stavební pozemky a byli bychom rádi, kdyby nám mladí neodcházeli.

Již třetím rokem využíváte výhodné licenční balíčky z projektu Autorská práva jednoduše. Jak tento projekt vzhledem k potřebám vaší obce hodnotíte?

S tímto projektem máme dobré zkušenosti. Hlavním důvodem, pro který jsme se před třemi roky rozhodli využít nabídku, byla stále se zvyšující částka OSA za užívání hudby pro místní rozhlas. Když se v roce 2019 zvýšil poplatek OSA z 2 500,- Kč na více jak 6 000,- Kč za místní rozhlas, rozhodli jsme se smlouvu s OSA neuzavřít.

Jak jste to tehdy řešili?

Koupili jsme nelicencované CD se skladbami a přestali hrát licencovanou hudbu. Problém byl ale v tom, že tyto skladby nebyly tak výrazné, aby upoutaly pozornost občanů. Občas se nám ozývali, že hlášení vůbec nezaznamenali. Výhodou bylo, že už v té době jsme občanům posílali hlášení na e-mailem. Přesto jsme ale uvítali možnost návratu k zaběhnutým zvyklostem, hrát dechovky, lidovky, prostě svobodně to, co chceme, aniž bychom se museli obávat toho, že porušujeme zákon. 

Jak jste při nákupu licence postupovali?

Abychom si mohli koupit licenci na místní rozhlas, museli jsme si nejdříve pořídit základní balíček pěti akcí. To nám zpočátku připadalo zbytečné, ale postupně jsme zjistili, že můžeme tímto způsobem podpořit akce i našeho jediného spolku, sboru dobrovolných hasiči, kterým tak odpadla starost s nahlašováním. Malá akce je akce do 300 účastníků a se vstupným do 300,- Kč včetně DPH, což naší obci pro pořádání většiny akcí úplně dostačuje. Když jsme si spočítali, kolik by zaplatili hasiči sami a kolik nás to stojí v rámci balíčku, vychází nám registrace přes SMS ČR rozhodně výhodněji.

Jakou částku jste zaplatili za licenci letos?

V letošním roce jsme za pět malých akcí zaplatili 2 611,- Kč a za licenci pro místní rozhlas 1 903,- Kč. Takže za rozhlas už jsme na nižší částce, než jakou požadovala v rámci přímé platby OSA v roce 2018, kdy jsme platili 2 549,- Kč.

Má projekt ještě nějaké další výhody?

Kromě výhodnější ceny se mně líbí, že je možné akce dokupovat. Také je jednoduché akci zadat. U živé hudby stačí nahrát po akci playlist a je hotovo. Už žádné placení, vše je v balíčku. V prvním roce jsme také využili pomoc krajské manažerky Marcely Syrové, která nám pomohla s přihlášením a ochotně řešila i technické problémy. Nyní už vše zvládáme sami. Těší nás, že při lampionovém průvodu nebo při silvestrovské půlnoci můžeme hrát vše, co nás napadne.

Hrajete i na přání? Jaké písničky máte v obci nejraději?

V obci na přání nehrajeme, ale letos jsme se snažili vyjít vstříc podnětům mladších občanů, kterým vadily dechovky, jež byly vždy předzvěstí hlášení místního rozhlasu. Oslovili jsme občany, jaké skladby by si přáli, a od letošního roku zařazujeme i písničky např. od Olympicu, Karla Gotta, Jiřího Šelinga či ABBY. Ustálený repertoár ještě nemáme. Ale v této souvislosti bych zmínila, že když jsme v roce 2018 vyhráli Modrou stuhu v soutěži Vesnice roku za společenský život, pustili jsme občanům v místním rozhlase písničku Modrá je dobrá od kapely Žlutý pes.

Když už jste zmínila to vítězství Modré stuhy…, díky čemu vaše obec zazářila?

Myslím si, že komisaři v naší obci viděli, že tu žijeme společně. Společně pracujeme, společně se radujeme. Že máme v obci stále ještě mnoho lidí ochotných udělat něco navíc. Občané zde například odpracovali spoustu brigádnických hodin na opravách kulturního domu, výstavbě kulturně společenského areálu u KD, při opravách budovy bývalé školy, kam se od začátku roku 2021 přestěhoval obecní úřad z budovy, kterou jsme do té doby sdíleli s hasiči. Také nám pomáhají při úklidu v obecních lesích, kterých obec vlastní na 40 hektarů a nyní je ničí kůrovec. I já jsem na naši obec hrdá, a to jsem se sem přivdala teprve před 20 lety. Jen doufám, že ta ochota nevymizí. Pandemie ukázala, že si lidé zvykli víc na pohodlí domova. Časem se uvidí, jak to bude dál.

Rozhovor vedl Jakub Iran

koordinátor projektu Autorská práva jednoduše