Rozhovor: Strategické plánování? Nejdůležitější je dostatečná participace místních a neustálá komunikace s nimi

Jméno Marka Komárka není čtenářům SMSky neznámé. Krajský manažer SMS ČR v Ústeckém kraji a pověřenec pro ochranu osobních údajů se před dvěma roky ujal řízení projektu zaměřeného na služby strategického plánování. Co se díky tomu dozvěděl o samosprávách a jaká tajemství naopak pomáhá obcím a městům se svým týmem odhalit?

Marku, vystudoval jste geografii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy, působil na Institutu plánování a rozvoje, následně jste strávil řadu let v SMS ČR. Dalo by se říct, že o samosprávách víte první poslední. Přesto – existuje něco, co jste o našem venkovu zjistil až v úloze koordinátora služby strategického plánování?   

Teprve v roli koordinátora strategického plánování, kdy mám mnohdy i možnost moderovat různá setkání za účasti desítek osob, poznávám, kdo jsou ti lidé, kteří na našem venkově udržují život. Není to jen starosta, jsou to celá zastupitelstva, je to ředitel školy, velitel hasičů, jsou to předsedové místních spolků, ale i místní podnikatelé, na které se asi nejčastěji zapomíná. Ti všichni, a ještě mnozí další, sami za sebe dělají pro náš venkov mnohé, pokud však najdou společnou řeč, dohodnou se na společné vizi, strategických projektech, které se díky tomu včas připraví. Tehdy obec nemůže být neúspěšná. V rámci strategického plánování pak ještě více než ve svých předchozích rolích cestuji po celém Česku, objevuji zajímavé projekty, které často na druhé straně naší země zprostředkuji. S každým novým navštíveným místem mám také stále těžší se rozhodnout, kam vyrazit na tuzemskou dovolenou (smích).

Metoda, kterou k přípravě strategických plánů přistupujete, asi není úplně obvyklá, že? V čem se liší váš přístup od plánů, které vznikají od stolu – a často to je na nich velmi dobře patrné?

Celý náš tým se snaží co nejefektivněji propojit jak expertní, tak komunitní metodu plánování. Zásadní pro nás externí zpracovatele je seznámit se do detailu s prostředím dané obce, když v žádném případě nestačí jen načíst informace dostupné na internetu a podívat se na mapu (jak to mnozí jiní zpracovatelé dělají), ale obec si osobně projít a diskutovat s jejím vedením o již realizovaných projektech nebo potenciálech konkrétních míst či témat. Při realizovaných osobních setkáních s místními se pak snažíme využít tyto informace nikoli k tomu, abychom my navrhovali konkrétní opatření, ale k tomu, abychom rozvířili debatu o klíčových tématech, přičemž náměty na budoucí projekty musí vzejít vždy od těch, kteří v území žijí. Strategické směřování si tak navrhnou sami místní, na nás pak vždy zbývá zásadní úkol – zhodnotit reálnost navrženého, a především najít vhodné zdroje financování. Sečteno a podtrženo, nejdůležitější je dostatečná participace místních a neustálá komunikace s nimi.

Pokud bychom měli parafrázovat známý filmový výrok, participativní pojetí je sice horší a složitější cestou, ale výsledek vydrží déle a z pohledu komunity je hodnotnější. Dá se to takhle jednoduše vyjádřit?

Je to mnohdy opravdu řehole zajistit dostatečnou a kvalitní participaci (není to jen o počtu zapojených, ale zejména o tom, kolik osob nakonec vezme navržené priority za své). V Česku je pořád participativní pojetí v plenkách, ale kde jinde než v menších obcích, kde se lidé většinou osobně znají, ho podporovat? Z osobních zkušeností mohu potvrdit, že platí, čím více osob se podaří do procesu zapojit, tím silnější je přijetí výsledného plánu, který tak není jen bezcenným papírem, ale jakýmsi stvrzením dohody nad prioritami, a tím složitěji se mění kurz novému vedení obce. Dokonce můžeme hovořit o tom, že pokud se na strategickém směřování obce shodne většina místní komunity, je velká pravděpodobnost, že i noví zastupitelé vzejdou právě z této komunity.

Rozhovor připravily SMS-služby