Jaké jsou nejčastější chyby při přípravě strategických plánů?

Strategický plán není na rozdíl od územního plánu svázán procedurálními zákonnými povinnostmi. Jeho provedení se mnohdy velmi liší. Chybu je možné udělat např. už tím, že se příliš mnoho sil věnuje analýze, která však nepřináší tolik potřebnou intepretaci informací. Za chybu je možné považovat i nedostatečné zapojení místních občanů (často je naprosto opomenuto v případě zpracování plánu „na klíč“ externí firmou), dále např. neschopnost komunikace zpracovatele s aktéry nebo nezohlednění finančních možností obce, a tedy nereálnost návrhu a neschopnost budoucího plnění stanovených cílů.

Pozor na analytickou část

Ačkoli si mnozí zpracovatelé připadají při tvorbě analytické části pevní v kramflecích, právě zde obvykle vznikají nenávratné a zásadní chyby. Kvalitní analýza totiž tvoří podhoubí pro následný návrh nových opatření. Pokud však nejsou objektivně identifikovány opravdové problémy obce, veškerá navržená opatření jsou pak založená spíše na subjektivním pohledu. V analytické části tak často úplně chybí přehled příjmů a výdajů obce, aktuální silné a slabé stránky nebývají doplněny budoucími příležitostmi a hrozbami a jednotlivá témata postrádají propojení. Důležitá je také forma výstupu, když záleží především na schopnostech stručně vyjádřit podstatné věci.

Nezapomeňte zapojit veřejnost

V etapě, kde se již pracuje s návrhem nových opatření, je zásadní zapojení veřejnosti. Právě neznalost metod práce s veřejností bývá zásadním nedostatkem, kvůli kterému se mnohdy veškerá komunikace s veřejností úplně pomine. V rámci návrhové části je rovněž nutné sladění navrhovaných opatření s možnostmi územního plánu obce a dalšími koncepčními dokumenty (zejména krajskými, ale např. také v rámci ORP či dokumenty na národní úrovni). V této fázi se pak často úplně zapomene na to, že se tvořila analytická část a navrhovaná opatření tak ani nemohou být přímou reakcí na identifikované objektivní problémy.

Nejtěžší je implementační část

Nejtěžší a v některých strategických plánech úplně opomíjenou částí je část implementační. Mnohdy bývá také zaměňována za kapitolu věnovanou pouze financování. V takovém případě ale např. chybí jednoznačně definovaná odpovědnost za realizaci jednotlivých opatření (i v menších obcích se vyskytují projekty, které nejsou v gesci samotné obce) nebo forma hodnocení úspěšnosti plánu. Kvalitní implementační část by pak měla tvořit alespoň čtvrtinu celkového rozsahu výsledného dokumentu, v praxi ovšem dosahuje sotva jedné desetiny.

Marek Komárek

koordinátor strategického plánování