Zákon o obcích je páteřním předpisem komunálního práva, bez jehož důkladné znalosti se v praxi nedá obejít. Ve spolupráci s Dominikem Hrubým, který se této oblasti dlouhodobě věnuje (mimo jiné jeho jméno najdete pod odpovědmi Právní poradny SMS ČR), jsme se pro naše čtenáře rozhodli připravit cyklus článků, ve kterých vás s jednotlivými ustanoveními obecního zřízení postupně seznámíme.
§ 34
Veřejným prostranstvím jsou všechna náměstí, ulice, tržiště, chodníky, veřejná zeleň, parky a další prostory přístupné každému bez omezení, tedy sloužící obecnému užívání, a to bez ohledu na vlastnictví k tomuto prostoru.
Komentované ustanovení stanoví definici pojmu „veřejné prostranství“, který je následně využíván v některých dalších právních předpisech.
Vymezení pojmu veřejného prostranství
Veřejným prostranstvím podle komentovaného ustanovení jsou pozemky, které splňují charakteristiku přístupnosti každému bez omezení k obecnému užívání. Za obecné užívání veřejného prostranství, které je zásadně bezplatné, lze považovat jeho užívání takovým způsobem, který nevylučuje ani výrazně neomezuje možnost ostatních osob analogicky užívat ve stejné době totéž veřejné prostranství.
Demonstrativně komentované ustanovení vypočítává některé kategorie pozemků, které mohou být veřejným prostranstvím. Veřejným prostranstvím mohou být i další druhy pozemků, např. parkoviště, které je bez omezení (tj. bezplatně, bez povolení apod.) každému přístupné.
Výslovně je stanoveno, že zařazení pozemku do kategorie veřejných prostranství nezávisí na tom, kdo je jeho vlastníkem. Samotný fakt, že je určitý pozemek ve vlastnictví obce, z něj tedy automaticky nečiní veřejné prostranství, a na druhé straně i pozemek v soukromém vlastnictví může být veřejným prostranstvím.
Jiní vlastníci pozemku, který je veřejným prostranstvím, jsou povinni respektovat, že je pozemek předmětem obecného užívání. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu jim však přísluší za toto omezení vlastnického práva náhrada ze strany obce, která může být nárokována u soudu jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení (viz. např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3382/2010 a nálezy Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3624/13 a III. ÚS 2049/21).
Veřejné prostranství ve zvláštních zákonech
S pojmem veřejného prostranství pracují některé zvláštní zákony. Pro obce je důležitou právní úpravou § 4 zákona o místních poplatcích, který upravuje poplatek za užívání veřejného prostranství. Jeho předmětem jsou některé druhy tzv. zvláštního užívání veřejných prostranství vymezených v obecně závazné vyhlášce obce, konkrétně provádění výkopových prací, umístění dočasných staveb a zařízení sloužících pro poskytování prodeje a služeb, pro umístění stavebních nebo reklamních zařízení, zařízení cirkusů, lunaparků a jiných obdobných atrakcí, umístění skládek, vyhrazení trvalého parkovacího místa a užívání tohoto prostranství pro kulturní, sportovní a reklamní akce nebo potřeby tvorby filmových a televizních děl.
Zpoplatnitelným zvláštním užíváním naproti tomu není vystavení petičních archů a sběr podpisů pod petici na veřejném prostranství ve smyslu § 4 odst. 3 zákona o právu petičním, a to včetně např. umístění petičního stánku (viz. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 04. 2017, č. j.: 5 As 95/2016-76). Naopak zábor veřejného prostranství pro politickou agitaci, byť v předvolební době, zpoplatnitelným zvláštním užíváním je (některé obce však, typicky přímo v obecně závazných vyhláškách zavádějících poplatek za užívání veřejného prostranství, vymezují prostor, kde je možné v době od vyhlášení voleb takový zábor prostranství pro účely politické kampaně konat bez dalšího).
Dalšími ustanoveními pracujícími s pojmem veřejného prostranství, která jsou relevantní z pohledu obce, jsou § 5 odst. 1 písm. f) a g) a odst. 2 písm. b) a c) zákona o některých přestupcích, které řadí mezi přestupky proti veřejnému pořádku znečištění, zanedbání povinnosti úklidu, poškození a neoprávněné zabrání veřejného prostranství.
§ 33: Zmocňovací ustanovení k označování budov a veřejných prostranství